Mechanický pomeranč - Antony Burgess

Kompozičně se dílo dělí do tří částí po 7 kapitolách. Každá z částí odděluje hlavní události v románu, jež se odehrávají v odlišných prostorách. Spisovatel vypráví děj chronologicky a události vypráví 3. osoba - Alex, protagonista, jenž hovoří v 1. osobě a nevidí do nitra postav, pro specifikaci se jedná o personálního vypravěče. Myšlenky postav jsou zprostředkovány skrze myšlenky, ale také pomocí dialogů postav.

Po jazykové stránce se jedná o velmi specifický text. Autor čerpal z ruského argotu, překladatel nicméně užil anglicismů, rusismů a germanismů. Protagonisté mají velmi omezenou slovní zásobu. Opakují stejná pojmenování, jelikož jejich život není nijak pestrý, a tak nepotřebují širší rozsah slovní zásoby. Mluva reflektuje jejich postavení ve společnosti. Jako nižší vrstvě odpovídají jejich slangové až argotní vyjadřování. Jejich jazyk zároveň slouží ke skrytí významu slov před ostatními lidmi. Elegantní styl oblékání nekoresponduje s jejich sprostou mluvou, avšak v textu můžeme nalézt i pasáže, kdy se jinochové snaží hovořit zdvořile a mile, např. v přítomnosti starších dam v baru. Zvláštností v románu je výskyt věty „Co teda jako bude, he?“, jež se objevuje na začátku každé kapitoly. Její skrytý význam není znám. Specifická stránka jazyka, textu dodává autentické vyznění díla. Název díla vznikl spojením dvou cizích slov a to „Orang“ (muž) z malajštiny a „Cockeney“ (konfliktní) z londýnského dialektu, čímž se vystihlo hlavní téma knihy.

Mechanický pomeranč mě velmi mile překvapil. Jedná se o dílo plné napětí, humoru, ale i smutných až nechutných scén. Překladatel velmi výstižně vystihl mluvu mladých lidí, díky čemuž mi nedělalo problém knize porozumět. Hlavním cílem bylo, dle mého názoru, vystihnout dobový vandalismus a zprostředkovat myšlenku, že změna životního stylu může nastat pouze pokud změnu chceme, žádný lék nám práci neulehčí.