Michal Viewegh - Bajecna leta pod psa

Vzápětí však spatřil svou ženu, jak s vypětím posledních sil vzdoruje té obrovské černé tíze, a udělal cosi, čím v Kvidových očích navždy přerostl svých sto dvaasedmdesát centimetrů: V běhu uchopil nejbližší popelnici, zdvihl ji do výše a její spodní hranou psa několika údery na místě zabil. Kvidova matka později potvrdila, že ona popelnice byla plná, což lze, myslím, poměrně spolehlivě vyloučit. Horší však je, že si vědomou účast na celé příhodě — a tudíž i právo svědecké výpovědi — nárokuje i sám Kvido: „Samozřejmě nepopírám, že jsem byl tehdy — tak jako každý jiný plod — s největší pravděpodobností slepý,“ tvrdil později, „ale nějakým způsobem jsem patrně věci vnímat musel, protože jak si mám jinak vysvětlit ono zvláštní dojetí, které se mne dodnes zmocňuje pokaždé, když pozoruji práci popelářů?“ Zřejmě ve snaze překonat Lva Tolstého, jehož paměť údajně sahala až na samý práh dětství, zacházel pak Kvido ještě dále: Svému mladšímu bratrovi se po letech kupříkladu snažil namluvit — s vážností, která v sobě měla cosi mrazivého — že si dokáže přesně vybavit onen „rembrandtovsky potemnělý obraz matčina vajíčka, přilepeného ke sliznici dělohy na způsob vlaštovčího hnízda“. „Kristepane, Kvido, ty tak kecáš!“ vztekal se Paco.

Společensko-historický kontext

• 60. léta: 2. vlna uvolnění (1 r. 1953 po smrti Stalina a Gottwalda)

• 1968 Pražské jaro, 2000 slov, okupace

• 1969 normalizace, čistky; Jan Palach, Jan Zajíc

• 1977 Charta 77

• 1989 Několik vět, sametová revoluce (17., 28. listopad), pád komunistického režimu, vznik Občanského fóra, Václav Havel zvolen prezidentem Československa

Současníci autora

• próza 80. let:

  • Bohumil Hrabal (1914-1997): představitel oficiální literatury; Perlička na dně, Pábitelé, Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota, Něžný barbar

  • Milan Kundera (*1929): začínal jako básník; Směšné lásky, Žert, Valčík na rozloučenou, Nesnesitelná lehkost bytí

  • Ludvík Vaculík (*1926): autor Dvou tisíc slov; zorganizoval vznik Edice Petlice; Sekyra, Morčata (alegorická próza), Český snář, Jaro je tady

  • Josef Škvorecký (*1924): zakladatel 68´Publishers v Torontu; Zbabělci, Tankový prapor, Prima sezóna, Mirákl

  • Pavel Kohout (*1928): výrazná postava Pražského jara, spoluautor Charty 77; Kde je zakopán pes (memoaromán), Katyně („černý“ román)

  • Vladimír Neff (1909-1983): Sňatky z rozumu

  • Ota Pavel (1930-1973): sportovní redaktor; Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby, Zlatí úhoři

  • Ivan Klíma (1931): publikoval před. V Edici Petlice; Milenci na jednu noc, Milenci na jeden den, Moje první lásky

• próza 90. let:

  • Petra Hůlová (*1979): román Paměť mojí babičce (2002, děj v Mongolsku)

  • Jaroslav Rudiš (*1972): Nebe pod Berlínem (2002)

  • Jan Novák (*1953): život v emigraci (Chicago); filmové scénáře k filmům (Báječná léta pod psa), romány (Zatím dobrý – 2005, o divoké cestě bratří Mašínů za západní demokracií)

  • Jiří Kratochvil (*1940): prozaik, esejista; od r. 1991 působí v Českém rozhlase; Medvědí román (1990, prvotina, reakce na totalitní režim, střet reality s fikcí), Uprostřed nocí zpěv (1992, román s autobiografickými prvky, inspirace Brnem, řazen k magickému realismu či postmodernismu), Nesmrtelný příběh (1997, postmoderní román s prvky magického realismu)

  • Alexandra Berková (1949-2008): prozaička, autorka televizních her; Knížka s červeným obalem (1986, prvotina), Magorie (1991, ironické podobenství o životě, dějinách a mravech), Utrpení oddaného všiváka (1993, próza)

  • Daniela Hodrová (*1946): literární teoretička; spjata s magickým realismem stíráním hranic mezi životem a smrtí

  • Michal Ajvaz (*1949): překladatel, esejista, básník; blízký magickému realismu např. povídkami Návrat starého varana (1991, imaginativní experimentální próza)

  • Miloš Urban (*1967): překladatel, prozaik; Sedmikostelí (1999, gotický román),( Hastrman (2001, ekologický román))

  • Petr Šabach (*1951): Jak potopit Austrálii (1986, prvotina, povídky navazující na tzv. tradici hospodského vyprávění), Šakalí léta (1993, filmový muzikál – režie Jan Hřebejk), Hovno hoří (1994, novela o kontaktu ženského a mužského principu), Opilé banány (2001, ohlédnutí za dětstvím a pubertou v totalitě; na motivy natočeno Pupendo – režie Jan Hřebejk), Občanský průkaz (2006, režie Ondřej Trojan); na motivy jeho knih vznikly další filmové adaptace Pelíšky a U mě dobrý

  • Jaroslav Putík (*1923): (romány Muž s břitvou (1986, o svobodě rozhodování), Volný let voliérou (1988, reflektuje 80. léta, nehybnost doby, „klec totality“))

  • Eva Kantůrková (*1930): signatářka a mluvčí Charty 77; Přítelkyně z domu smutku (1984, psychologický román o vězněných ženách, autobiografické rysy – obviněna z trestného činu podvracení republiky, čtyřdílní seriál Československé televize v hlavní roli s Ivanou Chýlkovou)

  • Jan Procházka (1929-1971): spisovatel, scénárista (Už zase skáču přes kaluže, režie Karel Kachyňa); jedna z hlavních postav Pražského jara; Ať žije republika (1965, režie Karel Kachyňa), Ucho (1970, filmová povídka)

  • Lenka Procházková (*1951): jeho dcera; signatářka Charty 77; prózy vycházeli v samizdatové Edici Petlice (Růžová dáma); ve svých dílech se zabývá partnerskými vztahy v době krize, opakují se motivy zklamání, opuštění a lží