Alois a Vilém Mrštíkové - Maryša

Vávra – vdovec, má mlýn, hledí jen na věno své ženy, nemiluje ji, má 3 děti

Francek – rekrut z chudé rodiny, tvrdohlavý, má rád Maryšu

4. Téma a motiv díla. Základní dějová linie (zachycení základních bodů příběhu). Zasazení výňatku do kontextu celého díla.

Téma a motiv: nešťastná láska, nucený sňatek, nešťastné manželství, vražda, jed, káva, smrt

Děj:

Lízal se domlouvá s Vávrou, že mu dá svou dceru Maryšu. Vávra s vidinou peněz souhlasí. Kolem prochází Francek s ostatními rekruty, kteří jdou na vojnu. Maryše otec ani matka nedovolí se s Franckem rozloučit. Nesouhlasí s jejich vztahem, protože Francek je chudý, a to se jim nelíbí. Maryša se s Franckem ale tajně rozloučí a Francek odchází na dva roky na vojnu. Lízal řekne Maryše, že si vezme Vávru, ta s tím nesouhlasí a zkouší přemlouvat jak Lízala tak Lízalku ale oba odmítají. Zkouší se přimlouvat i u své tety Strouhalky, ale u té taky nepochodí. Matku nepřemluví, i když jí poví, že svou manželku mlátil a dostal ji do hrobu. Otec začne váhat, ale matka ho přemluví a on s ní souhlasí. Maryša se tedy vdá za vdovce Vávru, který má 3 děti. Lízal, který slíbil Vávrovi vysoké věno, slovo nedodrží. Maryša je v manželství nešťastná, bojí se Vávry, protože jí mlátí, je na ní zlý a chce po ní jen peníze. Lízal, který vidí, jak se jeho dcera trápí, se utápí v lítosti nad tím, do čeho ji donutil, matce je to jedno. O dva roky později se Francek vrací z vojny, zjistí, že je Maryša vdaná za Vávru a přemlouvá ji, aby s ním utekla. Maryša se však bojí a odmítne jeho nabídku. Když se Vávra dozví, že se Francek setkal s Maryšou, chce ho zabít, to se mu nepovede. Maryša se po hádce s ním naštve a do kafe mu nasype jed na myši a otráví ho. Pak se k tomu sama přizná.

5. Jazykové prostředky; tropy a figury

Moravské (hanácké) nářečí, nespisovná čeština, slovácké nářečí (só nesó, budó, nestaré se, do tédňa, včil)

Řečnické otázky (Chceš bílý nebo černý? Nesu ti černý.), přirovnání, apoziopeze (neukončená výpověď)

Dílo je částečně výsledkem sporu o charakter národního divadla mezi zastánci realismu a romantismu. Původně se jednalo o Aloisův záměr vesnického románu, který na radu Viléma začal koncipovat jako drama. Podkladem byl nucený sňatek, který byl na vesnicích běžný. První a čtvrtý akt si autoři kompletně vymysleli, inspirací pro třetí bylo vyprávění jednoho z jejich přátel a pátý akt vycházel ze skutečného sousedního případu, který se stal v Brně.

Ukázka:

VÁVROVÁ. Jdi si sám, já zvostanu, kde su –

FRANCEK (výhruţně). Dobrá. Ale – pamatuj si: nepřindeš-li, přindu

já si za bílýho dňa sem pro tebe. Ať se potom děje co děje.

VÁVROVÁ. Vávra ti zastřelí- - -

FRANCEK. Ať zastřelí! Mně uţ potem taky bude všecko jedno.