Moliére - Lakomec

Prostor a čas: Děj se odehrává v Paříži roku 1670.

Inscenace: Hra Lakomec měla premiéru roku 1668 v Paříži. Lakomce si zahrál sám Moliére, hra však neměla úspěch a byla po necelém měsíci stražena z programu. V dnešní době patří k nejhranějším.

Společensko-historiké pozadí:

Kontext dalších druhů umění:

• Hudba: Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven

• Architektura: trojúhelníkové štíty, antické sloupy (budovy – banky, nemocnice, divadla, francouzské parky a zahrady – altánky, vodotrysky)

Kontext literárního vývoje, literární směr/sloh:

Období klasicismu: 2. polovina 17. století – 18. století. Z latiny – vynikající, vzorný. Klasicismus oproti předchozímu baroku hlásal zejména střídmost, řád a kázeň, zdůrazňoval rozumové poznání světa. Celé písemnictví se dělilo na žánry vysoké (óda, epos, tragédie – věnuje se životům z vysoké společnosti) a nízké (komedie, bajka, fraška – komedie se věnují námětům ze současnosti). V popředí zájmu stálo drama, které dodržovalo Aristotelovu zásadu tří jednot (místa, děje, času). Ve francouzském klasicismu se uplatnili autoři tragédií Pierre Corneille a Jean Racine či básník a autor bajek Jean de La Fontaine. Mimo Francii klasicismus zasáhl zvláště dramatickou tvorbou Itala Carla Goldoniho. V české literatuře se pak klasicismus uplatnil zejména v počáteční fázi národního obrození (v díle Josefa Dobrovského).

Charakteristické znaky literárního slohu:

• Návrat k antice

• Pravidla ve společnosti

• nezobrazuje se intimní život jedinců, vždy vztah ke společnosti

• jednoduchost, střídmost, vyrovnanost, přesnost

• Důraz na přírodu

Autor:

Život autora: Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin [žán batyst poklen]. Narodil se
15. ledna 1622 v Paříži. Jeho otec byl dvorní čalouník. Moliére byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období přelomu baroka a klasicismu. Studoval na jezuitské koleji. Začínal jako herec v kočovné společnosti a později si založil svoji, se kterou cestoval 13 let po francouzském venkově. Později byl přijat do královských služeb, kde se stal ředitelem královského divadla v Paříži. Se svými hrami se proslavil především mezi chudinou, protože vy svých hrách kritizoval a zesměšňoval společnost. Zemřel 17. února 1673 na jevišti při 4 repríze své hry Zdravý nemocný, kde hrál titulní roli.

Vlivy na dané dílo: Motiv převzal z Plautovi Komedie o hrnci, ve které nalezneme monolog o ukradených penězích.

Vlivy na jeho tvorbu: Navazuje na tradice lidového divadla, antickou komedii a commedii dell´arte.

Další autorova tvorba: Tartuffe (drama o stejnojmenném pokrytci tzv. svatouškovi), Misantrop (veršovaná komedie s postavou mrzouta, řešícího ve svém rozporu plném vztahu k lidem dilema mezi hledáním mravního ideálu a přizpůsobením se ve světě intrik a pomluv), Don Juan (podána kritika rozmařilosti a je zde podán typ amorálního člověka a skrývá amorálnost doby), Zdravý nemocný (komedie – balet o třech jednáních v próze s titulní postavou měšťáckého sobce a hloupého hypochondra, po její premiéře Moliére zemřel)