Nabokov Lolita

Humbert je přesvědčen, že jeho štěstí zničil Quilty, a tak se ho rozhodne zabít. Připraví si pistoli, zjistí, kde bydlí, a jde do jeho domu. Quilty se právě sprchoval, zaslechl zvuky a nejprve nechápe, kdo je neznámý muž v jeho domě. Humbert chce, aby Quilty pochopil, za co má být zabit, a tak mu připomíná Lolitu a pronásledování. Quilty bere vyhrožování smrtí na lehkou váhu, z Humberta si utahuje, potom mu slibuje svůj majetek, ale vše je marné – Humbert do něj střílí, dokud nepadne k zemi. Když odchází, ve spodním patře domu jsou Quiltiho přátelé, kteří přišli na návštěvu. Jsou stejně podivní jako on. Humbert odjíždí, schválně jede protisměrem a je zadržen.

V závěru knihy píše o tom, proč zapisuje svůj příběh, a vyslovuje přání, aby byl text otištěn až po smrti Dolores.

• určení smyslu díla:

Dílo ukazuje bezvýchodnost situace Humberta Humberta – nedokáže žít bez Lolity, ale nedokáže žít ani s ní, protože přestane být nymfičkou a nemiluje ho.

Lolita údajně představuje moderní Ameriku, je znuděná, nestálá, vulgární, zatímco Humbert symbolizuje staromódní Evropu.

Kniha odhaluje schopnost mladých žen manipulovat s muži.

• pravděpodobný adresát:

Kniha osloví každého čtenáře, není zaměřena na určitou skupinu.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla:

Nabokov psal knihu během výletů za motýly, jeho žena Vera mu byla sekretářkou a poradkyní. Zabránila tomu, aby Nabokov své poznámky spálil. Román dokončil roku 1953, ale v Americe ho nikdo nechtěl vydal. Vyšel nejprve anglicky roku 1955 v Paříži (a krátce na to zakázán), poté roku 1967 v New Yorku rusky. Je označován za nejkontroverznější román světové literatury. Označení lolita se používá pro mladé přitažlivé dívky.

• tematicky podobné dílo:

vzpomínkové zápisky muže: Henri Barbusse – Oheň

muž trpící duševní vadou: Albert Camus – Cizinec

román s postmoderními rysy: Umberto Eco – Jméno růže

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací:

Román má dvě filmové verze:

1962 – režie Stanley Kubrick, hlavní role James Mason

1997 – režie Adrian Lyne, hlavní role Jeremy Irons

- o něco lepší hodnocení má starší zpracování

Ctihodné porotkyně! Mějte se mnou strpení. Věnujte mi alespoň zlomeček svého vzácného času! Teď tedy nastal le grand moment. Opustil jsem svoji Lolitu, která ještě stále seděla na pelesti té propastné postele, ospale zvedala nohu, šátrala po tkaničkách a odhalovala přitom vnitřní část stehna až k rozkroku kalhotek – vždycky bývala podivně roztržitá nebo nestydatá nebo obojí, když mohla někde ukazovat nohy. To tedy byla neprodyšně uzavřená představa o ní, kterou jsem uzamkl, když jsem se nejprve s uspokojením přesvědčil, že dveře nemají zevnitř zástrčku. Klíč s očíslovaným přívěskem z vyřezávaného dřeva se stal okamžitě nadmíru nepostradatelným sezamem k úchvatné i úděsné budoucnosti. Patřil mně, byl součástí mé horké, chlupaté pěsti. Za pár minut, řekněme za dvacet, řekněme ze třicet, sicher ist sicher, jak říkával můj strýček Gustav, odemknu dveře s číslem 342 a najdu svou nymfičku, svou krásku a nevěstu, v zajetí křišťálového spánku. Porotci! Kdyby mé štěstí mohlo mluvit, naplnilo by ten nóbl hotel ohlušujícím řevem. A dnes jenom lituji, že jsem ve vší tichosti neuložil klíč 342 v recepci a ještě téže noci neopustil město, zemi, kontinent, polokouli, vlastně celou zeměkouli.