Nahý rok_V001_o

O knihách Borise Pilňaka se ale vášnivě diskutovalo ještě několik let před těmito Valpuržinými nocemi sovětské literatury. Kritikové zapáleně lámali kopí, někteří ho hájili, většinou však na autora Nahého roku svorně útočili – stejně jako na spoustu jiných prozaikových uměleckých souputníků. Dlouho před objevením sugestivních paralel v literárním rukopise mezi Pilňakem a severoamerickým prozaikem Johnem Dos Passosem se většina sporů točila kolem autorova originálního „montážního“ stylu a jeho netradiční kaleidoskopické formy vyprávění. Zatímco tradicionalisté a kulturně političtí rádobynovátoři Pilňakovy knížky zavrhovali, experimentátoři z řad futuristů a konstruktivistů se od nich víceméně distancovali. Spisovatel se sice do literárních půtek nepouštěl, jako jeden z mála tehdejších literátů však houževnatě kladl ve svých knížkách otázky týkající se smyslu a perspektiv konkrétní myšlenkové a historické orientace země. Znal její minulost, a tak očima umělce střízlivě posuzoval i její budoucnost. Nevěřil v dočasnost mravních antagonismů, na jejich spjatost pouze s „nahými roky“ občanské války a jako literární svědek své doby neustále shledával, že konflikty a problémy se stupňují tím víc, čím méně je dovoleno o nich mluvit a psát. Nebyl politik ani myslitel, držel se však tvrdošíjně své literární pravdy a nechtěl být slepý, hluchý a už vůbec ne bezcharakterně servilní…

(V. Novotný, Nahé roky Ruska)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.