Nazí a mrtví_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Norman Mailer

Nazí a mrtví

Výňatek

Umělecký text

Pak z dálky na druhé straně hor zaslechl hřmění děl. Jeho sny se rozpadly.

Mary je mrtva.

Gallagher polkl, uvažuje s tupým zoufalstvím, jak dlouho bude ještě klamat sám sebe. Nyní už nebylo na co se těšit a poprvé si byl vědom toho, jak velice je unaven. Bolely ho údy a zdálo se, jako by mu byl spánek neprospěl. Jitro se pro něj změnilo a zanechalo ho v přikrývkách roztřeseného zimou a noční rosou.

Zůstávalo ještě dítě, chlapec, kterého dosud neviděl, ale to ho nepovzbudilo. Věřil, že se nikdy setkání s ním nedožije, a takřka mu to ani nepůsobilo bolest, utkvělo to v jeho mysli jako tvrdá jistota. Padlo již příliš mnoho vojáků, nyní je řada na něm. S chorobným zaujetím si představoval továrnu, sledoval výrobu své kulky, viděl, jak je kladena mezi ostatní a uzavírána do obalu.

Kdybych alespoň viděl to děcko na obrázku. Oči se mu zamžily. Nechtěl přece žádnou nemožnost. Kdyby se jen vrátil z průzkumu a dožil se pošty, kterou by došla fotografie jeho dítěte.

Ale zase byl zoufalý, přesvědčen, že se klame. Roztřásl se strachem, ohlížeje se úzkostlivě na hory, které se tyčily na všech stranách.

Zabil jsem Rotha.

Věděl, že je vinen. Pamatoval si, jakou v tom okamžiku cítil moc a pohrdání, když křičel na Rotha, aby skočil, a jaký mu to působilo prudký, bezpečný požitek. Musel se neklidně na zemi skrčit, když si vybavil trpký úděs na Rothově tváři ve chvíli, kdy minul výstupek. Gallagher ho viděl, jak padá a padá, a jednotlivé představy mu drhly po páteři jako křída skřípající na tabuli. Zhřešil a stihne ho trest. Mary byla první výstraha, ale on nedbal.

Vrcholek hory před nimi se zdál tak nesmírně vysoký. Tytam byly něžné obrysy úsvitu; Anaka se před ním tyčila, skála na skále, rokle na rokli. Blízko vrcholku se táhl kolem celého úbočí skalní štít. Strměl takřka kolmo a na ten se jim nikdy vylézt nepodaří. Zachvěl se ještě jednou. Takovou krajinu dosud neviděl, tak strohou, tak odstrašující. Dokonce i svahy nad nimi, porostlé džunglí a křovinami, byly kruté. Dnes to už nedokáže, nedostanou se tam; už nyní ho bolelo na prsou, a jakmile si navlékne torbu a začne znovu šplhat, opustí ho za několik minut síly. Nemělo smysl pokračovat. Kolik jich z toho má mít ještě smrt?

Co na tom Croftovi záleží? tázal se sám sebe.

Bylo by lehké ho zabít. Croft půjde v čele a stačilo by zdvihnout pušku, zamířit a průzkum by byl skončen. Mohli by se vrátit. Zvolna si hnětl stehno, zaujatý a nesvůj prudkostí, s jakou se mu to zamlouvalo. Kruci.

Tak se nemá myslet. Vrátil se mu jeho pověrčivý strach; kdykoli takhle myslel, přivolával na sebe trest. A přece... Byla to Croftova vina, že se Roth zabil. On sám za to nemůže.