Filosofie Baroka

- dílo: Teologicko-politický traktát – Bible nebyla zjevena pouze několika vyvoleným, ale celému národu; Spinoza nepovažuje Ježíše za božího syna, ale za nejušlechtilejšího a největšího ze všech lidí

- dílo: Etika vyložená způsobem užívaným v geometrii – východiskem je pojem substance

Substance – substancí myslel jedno nebo nekonečno, které stojí pod nebo za všemi věcmi, které v sobě sjednocuje

- substance je věčná, nekonečná a existuje sama za sebe, není nic mimo ni, je jedna a zahrnuje v sobě jak přírodu s rozprostraněnými tělesy a mystickými bytostmi, tak i Boha

- substance neboli Bůh je nestvořena – je-li něco stvořeno, musí to být nějak určeno svými hranicemi

- SUBSTANCE = BŮH = PŘÍRODA

- nekonečná substance neboli Bůh má 2 vlastnosti – myšlení a rozlehlost

- protějškem pojmu substance je modus – vše, co není skrze samo sebe, je podmíněno něčím jiným, můžeme říct, že je to svět v nejširším slova smyslu, svět jevů – příroda

- člověk není složen ze dvou oddělených substancí, těla a duše, ale jsou to jen dvě stránky jedné a téže bytosti

- podstatou každého jsoucna je snaha zachovat sebe sama, to platí i pro člověka – člověk je podle přirozenosti rozumná bytost

- člověka poznává 3 způsoby: a) z dovednosti a zkušenosti (empirie)

b) racionální

c) intuitivní

GOTTFRIED WILHELM LEIBNIZ (1646-1716)

- zakladatel novodobé německé filosofie

- díla: Nová soustava přírody, Monadologie, Principy přírody a milosti

- pro něj existuje nekonečně mnoho substancí (monády) a tvrdí, že každá monáda má svůj vlastní svět představ

- všechny monády spolu tvoří harmonický celek světa

- shodu lze vytvořit jen prazákladem, z něhož všechny monády vzešly, z Boha

- základní myšlenky: a) učení o monádách

b) předjednaná harmonie

c) Teodicea

a) Učení o monádách – Leibniz kritizuje Descrata

- monády (spojil pojem atom + pojem entelchie) = jednost

- monády jsou body – prazáklad jsoucna jsou bodové substance

- monády jsou síly – silová centra

- monády jsou duše – nejnižší monády jsou jakoby ve stavu snu či omámení, mají jen temné nevědomé představy, vyšší monády mají vědomí, nejvyšší monády – bůh, má nekonečné vědomí

- monády jsou individua – vše co se děje s monádou a v ní, pochází z ní samé a z její bytosti, vše je do ní vloženo božským aktem

b) Předjednaná harmonie – pro Leibnize existuje nekonečně mnoho substancí, každá monáda má svůj vlastní svět přestav,ale všechny monády spolu tvoří harmonický celek světa – shodu lze vysvětlit jen prazákladem, z něhož všechny monády vzešly, z Boha

c) Teodicea – Bůh stvořil ten nejlepší z možných světů, kdyby stvořený svět nebyl nejlepší, kdyby existoval lepší svět, musel by Bůh tento lepší svět buď neznat (což by odporovalo jeho vševědoucnosti) nebo ho nedokázal stvořit (to by odporovalo jeho neskonalé dobrotě)