Filosofie Baroka

- Rousseaův spis a následná diskuze přiměly Akademii k vypsání druhé soutěže – Jak vznikla nerovnost mezi lidmi – Rousseau odpověděl: Rozprava o původu a základech mezi lidmi – rozlišuje mezi přirozenou (přirozené rozdíly způsobené stářím, tělesnými silami a duševními vlohami) a mravní nerovností (závisí na smlouvě a nebo je lidmi alespoň trpěna). Člověk přišel a prohlásil to je mé – našli se ti co mu to uvěřili a to byl základ občanské společnosti. Řekl : spojme se, aby každý dostal co mu patří, lidé přistoupili na tento návrh a vznikl stát a zákony, které znovu spoutaly slabé a bohatým dali možnost učinit nerovnost trvalou

- jako východisko existuje Společenská smlouva – moc sama nikdy nemlže zplodit právo, právní vládu lze založit pouze na úmluvě – společenské smlouvě

- základní Rousseauova myšlenka – člověk vychází z rukou přírody – dobrý - teprve společnost jej kazí (proto klade důraz na výchovu) – román o výchově Emil = dospělého člověka je třeba chránit před působením špatných vlivů, záleží jen na tom, aby se mohli přirozeně rozvíjet a aby v něm zrál dobrý, přirozený základ, který je v každém člověku, proto je úloha výchovy negativní

- odmítal agresi a násilí

- Rousseaův vliv: Ústava francouzské republiky byla koncipována podle vzoru Společenské smlouvy

Rousseau a Voltaire

- oboum je cizí i církevní víra i ateismus

- Voltaire: zastával totiž názor, že klíčem k pravému osvícenství je lidský rozum a vědecké bádání

- Rousseau: prohlásil, že „spolehlivějším vodítkem v tomto nesmírném labyrintu lidských názorů“ se pak stane to, co si o něm myslíte – co vám řeknou vaše city a vaše vědomí

Osvícenství v Německu

- obráželo specifické národní rysy a historickou situaci

- méně radikální než francouzské osvícenství

- dva velcí osvícenci – Leibniz a Kant – nepatří mezi prvořadé evropské myslitele

(Christian Wolf, pruský král Friedrich Veliký, Gotthold Lessing)