Stredověká filosofie

20.

Středověká filosofie

- periodizace

- křesťanský pohled na svět

- spor o univerzálie

- vybraní filosofové

Středověk: 476 -1492

- Vyrostlo křesťanství a je nutno je dějinně chápat na základě mnohotvárných východních náboženských tradic (ve Starém zákoně jsou myšlenky, ve kterých různá bádání rozpoznala arabský, babylonský a perský původ).

Křesťanství bylo uznáno státem za císaře Konstantina Velikého (323-337) a křesťanství začalo být vůči pohanství protěžováno – r.392 všeobecný zákaz pohanských obětí (v této době se křesťanství prosadilo ve všech městech Římské říše).

Základy evropské kultury: římské říše a právo + řecká vzdělanost + vycházející křesťanství + síla keltských, germánských a slovanských kmenů

Co je to křesťanství (otázka náboženství)!

Hlavní periody středověké filosofie:

1) patristika (od lat. pater = otec) – od apoštolské doby do r. 800

- 1. Období – položení základů jednotlivé církve, stanovení základních křesťanských dogmat, období končí r. 325 (niceský koncil)

- 2. Období – Sv. Augustin; zpracování pevných základních dogmat v jednotný systém křesťanské dogmatiky a filosofie

2) scholastika (scholastici – učitel ve škole) – od r. 800 do r. 1500

- 1. Období – raná scholastika – od 9. st. – 12. st. – vytvoření specifické scholastické metody, těsné spojení filosofie a teologie

- 2. Období – vrcholná scholastika – 13. st. – vliv arabské a židovské filosofie; hl. postavy: Albert Veliký, Tomáš Akvinský

- 3. Období – pozdní scholastika – 14. a 15. st. – rozklad středověké filosofie vlivem nominalismu; křesťanská mystika – Eckhart

1) období patristiky

- protiklad antického a křesťanského duchovního postoje

- Bůh a člověk – Řecko: různé představy o božské bytosti:prameň Heraklitos, Aristoteles „první hybatel“, panteismus stoiků, Plotinos – bůh je jediný skutečný a vše ostatní je odlesk.

a) Křesťanství pojímá Boha jako všemohoucího stvořitele, který svou vůlí stvořil svět z ničeho.

b) Křesťanský Bůh je Bohem zcela osobním – osoba k němu mluví jako osoba k osobě jiné – tato myšlenka je antice cizí

c) Křesťanský Bůh je milostný a spásný – člověk mlže bojovat vlastními silami proti zlu, ale nemůže být od něho vysvobozen, spasen – spásy lze dojít jen Boží milostí ve sjednocení s Božím Synem (opak od Antiky, kde učili, že člověk může vlastními silami dojít k blaženosti)

- Člověk ve vztahu k člověku – „Miluj bližního jako sebe samého“ – v křesťanství se tato slova vztahují na všechny lidi

- Člověk a svět – Stoikové a Epikúros hledali cíl a smysl lidského života na tomto světě. Křesťanství vztahuje život k mimosvětskému, transcendentnímu Bohu a k cíli, jímž je vykoupení.

Aby se křesťanství mohlo prosadit, muselo získat i vzdělance. Muži, kteří ho poprvé podnikli se nazývají Apolgeti, obránci křesťanství proti pohanským předsudkům vzdělanců.