Stredověká filosofie

1) Apolgeti =obránci křesťanství

-východní – Justin Mučedník; vychází z logu, říká, že Ježíš je totožný se světovým logem

- západní – Tertullians – „Věřím, protože je to nesmyslné“; říká, že filosofie nepatří do křesťanství, síla křesťanství tkví ve víře

2) gnostikové - gnose = řec. poznání

- říkají, že jsou 2 bohové: Bůh vykupitel (bůh bezejmenný, neznámý, má nás ochránit před zlým bohem a vytrhnout nás ze světa) a Bůh stvořitel (bůh, který stvořil svět, je zlý, protože stvořil zlý materiální svět)

- upřednostňují poznání nad vírou

- Markión ze Sinótry (říká, že Ježíš Kristus je ten, kdo nás spasí a vyvede z materiálního světa) a Manichejci (ostře odmítají židovství, spojují perské, indické a křesťanské ideje, zakladatel Mání)

3) praví apologetové – jsou to Apologeti křesťanští

Sv. Augustin – Aurelius Augustinus (354 -430)

– nejhlubší a nejvýraznější osobnost celé patristiky

- syn křesťanky a pohana

- „Stvořil jsi nás pro sebe a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“

- jeho díla se dělí do dvou období:

- do 33 let – vede velmi nevázaný život, nevěnuje se vzdělání, je členem „party vandalů“, objevil manicheismus- říká že svět je rozpolcený na póly dobra a zla a také existují bohové dobra a zla

- od 33 let – po četbě Cicerona a novoplatoniků nastává v jeho životě zvrat (dílo Vyznání), lituje hříchů minulého období, stává se biskupem, životním cílem je pěstování křesťanská filosofie

- Augustin se od ostatních liší psychologickým pohledem (pohledem na sebe + sebekritika – snaží se proniknout do sebe sama) – podstatou člověka je jistota, že pochybuje, tedy že myslí

- dogmata – nauka o boží trojjedinosti, stvoření světa a času zároveň

- Svoboda vůle a predestinace – pouze Adam jako první člověk se narodil svobodný a bez hříchu, byl ale sveden satanem, propadl hříchu, a tak jsou všichni lidé tímto hříchem zatíženi jako hříchem dědičným – nejsou již svobodní

- zlo vykládá Augustin jako nepřítomnost dobra

- Augustin se také zabýval vztahem vědění a víry – „věř, abys rozuměl“, víra a vědění je východiskem pro rozumění světu, ale vědění není východiskem pro poznání Boha

Konec patristiky: západní Řím podlehl náporu Germánů

Církev sílila

Vznik mnišství

Spor o predestinaci (božské předurčení)

Upevňovaly se církevní dogmata církve (díky Augustinovi)

2) období scholastiky

- scholastika (= školní nauka) je hlavní směr ve vývoji filosofie feudální spol. v 9. – 15. stol.

- uplatňovala se ve středověkých církevních školách, to co bylo pro víru již nezvratnou pravdou, měla rozumově odůvodňovat a objasňovat – filosofie byla službou teologie

- rozdíl mezi scholastikou a patristikou: patristika – učitelé měli za úkol vytvořit z poselství Ježíše Krista a jeho apoštolů systém dogmat; scholastika – měla přehledně tento systém uspořádat a učinit srozumitelným což bylo důležité