Základy psychologie

4.

Základy psychologie

- objasnění pojmu

- stručný vývoj

- základní a aplikované psychologické disciplíny

- metody psychologie

- základní psychologické směry

- význam psychologie

- biologická a společenská podmíněnost psychiky

- psychické jevy

1. objasnění pojmu

Psychologie – věda, která zkoumá prožívání a chování živých bytostí; prožívání a chování jsou dvě stránky lidské psychiky (novodobá psychologie se už nezabývá duší člověka)

• Vznik v 1. pol. 19. stol. (1879)

• Původně součastí filosofie (Aristoteles – „ O Duši“)

• Psyché (duše) + logos (rozum, nauka, řád)

• Předmětem je prožívání a chování jedince

- prožívání- vnitřní, subjektivní psych. procesy a stavy, vědomé a nevědomé, navenek se projevuje v chování člověka

- chování – soubor vnějších projevů, které jsou zpracováním a vyjádřením vnitřní situace člověka, expresivní (bezprostřední výraz prožívání) a adaptivní (předstírání,zastírání)

2. vývoj psychologie

Předvědecká, filosofující psychologie

1. antické období,starověk,středověk – pojetí psychologie jako nauky o duši.

- ideálem antického Řecka byla tzv.kalokagathie = soulad tělesných a duševních sil

- Platón – duše je uzavřena v těle, její pravý život nastává až mimo něj; duše vstupuje do těla, tak ho oživuje a dává mu pohyb, po smrti tělo opouští

- Aristoteles – duše je řídící princip (entelechie) biologických pochodů; duše je souhrn čtyř základních funkcí: schopnost vyživování, pohybu,vnímání a myšlení

- Demokritos – byl atomista, lidské tělo, ale i lidská duše je složená z atomů, po smrti se duše spolu s tělem rozpadne na jednotlivé atomy a společně zaniknou

- Sv. Augustin – „Stal jsem se sám sobě otázkou“ – snaží se pohlédnout na svůj život tak, aby se naučil chápat sám sebe

- Tomáš Akvinský – zdůrazňuje spojitost člověka se světem přírody

2. novověk – ustupuje pojem duše a vyvstává spor, zda je důležitější rozum, či smysly pro skutečné poznání

- René Descartes – „Myslím, tedy jsem“, zkoumal vědomé myšlenkové pochody, duše mizí z centra zájmu – nahrazuje se vědomím

- John Locke – navrhuje metodu „zkoumání toho, co probíhá v mysli“(vědomí)- nazývá ji introspekcí; „nic není v mysli (intelektu), co nebylo dříve ve smyslech“; za nejdůležitější považuje smyslové poznání – senzace (požitky a vjemy vnějšího světa) a reflexe (vnímání vnitřních pochodů v těle)

- G. W. Leibniz – protiklad Locka, něco máme vrozené, narodíme se jako nepopsaná deska, člověk je v sobě samém založeném bytím = monáda, náš život se odehrává na základě naší monadické niternosti

- G. W. Allport – spojil Locka a Leibnize – klade důraz na vliv prostředí, důraz na svébytnost osobnosti

Vznik psychologie – experimentální psychologie