Stredověká filosofie

- sumy = snaha shrnout veškeré nové poznatky všech věd

- vznik univerzitních a mnišských řádů – ve vrcholném středověku vznikají univerzity (Paříž, Oxford, Bologna, Kolín, …); druhým centrem filosofického a teologického myšlení se staly (žebravé) řády

- františkánské hnutí – František z Asisi (1182 – 1226) – snažil se vrátit zpět k původním hodnotám křesťanství, k chudobě, lásce k člověku a přírodě

- dominikánské hnutí – (založeno roku 1216) věnovali se hlavně osvětě lidu, vzdělávání a vědecké práci, Albert Veliký, Tomáš Akvinský

Albert Veliký (1193/1207- 1280)

- byl první, kdo odkryl všechny části aristotelovské filosofie + arabské a židovské komentáře

- byl zřejmě poslední, kdo se zabýval empirickými vědami (spolupracoval s rybáři, zahradníky, ...) – popis vnějšího světa z pohledu empirického vědce ( pitval ryby, jablka, …)

- zabýval se také metafyzikou a logikou

Tomáš Akvinský (1225 – 1274)

- žák Alberta Velikého, stal se učitelem teologie

- skutečnost = zákonitě uspořádaná říše, kterou můžeme poznat; do této říše lze proniknout jen vypětím přirozené schopnosti myšlení

- mezi věděním a vírou nikdy nemůže vzniknout rozpor (křesťanská pravda rozum přesahuje, ale není s ním v rozporu, pravda mlže být jen jedna, protože pochází od Boha)

- základ jeho učení - Bůh stojí za světem jako stvořitel

- zabývá se problémem vztahu mezi vírou a rozumem

- „Víra důkaz nepotřebuje, je zcela zřejmé, že musí existovat božský princip“

- vytvořil 5 důkazů boží existence:

- důkaz o pohybu = všechno co jest, je hybné, minimálně přechod od možnosti ke skutečnosti; vždy musí být příčina – pohyb je řetězem hybností, prvním hybatelem je Bůh

- důkaz účinku a příčiny = každý účinek má příčinu; Bůh je umožňujícím principem bytí všech jsoucen

- důkaz z nahodilosti = nemůže existovat absolutní nahodilost, vždy za ní stojí něco, co je nutné

- důkaz ze stupňů dokonalosti = od méně dokonalých se postupuje k dokonalejším, až dojdeme k dokonalosti, kterou si nemůžeme představit – Bůh

- důkaz uspořádání věcí (účelnost) = každá věc má svůj účel, někam směřuje

- jediné co tedy víme o Bohu je, že Bůh jest; poznání Boha jsou všichni lidé

hlavní okruhy jeho zájmu:

ontologie – vychází z Mojžíše ze sebedefinice Boha. Vše kromě Boha má možnost a uskutečnění

Hýlé a morfé – vše, co je stvořeno je jednotou látky (hýlé) a formy

Člověk – jednotou duše a těla. Člověk je i tělo

Stvoření světa – preferuje Bibli před Aristotelem

- etika – uznává 4 stejné ctnosti jaké byly uznávané i ve starém Řecku – rozumnost, statečnost, uměřenost, spravedlivost a přidává 3 křesťanské – víra, naděje, láska

- politika – dobrá forma státu – monarchie, nejhorší ze všech forem je tyranie; úloha církve je ale vyšší než úloha státu (vede člověka k dosažení blaženosti)