Renesanční filosofie

- stát je nad zákonem, státu přisuzuje absolutní a neomezenou moc

- levitan (biblická příšera)

- člověk může volit pouze mezi dvěma zly: mezi původním stavem a úplném podřízení státním pořádkům, tj. naprostou monarchií

- mravnost není člověku vrozena, ale je získána ve společenském sjednocení

- stát je čistě lidský vynález, založený pouze na účelnosti

(Hobbes stojí už mimo renesanci – je teoretik státního absolutismu, který určoval politiku Evropy 18. st.)

Thomas More (Morus) (1478-1535)

- Angličan

- dílo: O nejlepším stavu státu a o novém ostrově, Utopie (obraz ideálního socialistického společenství)

- žádal konec vykořisťování nižších tříd, společnou výrobu, na níž by se podíleli všichni, společné vlastnictví, zaopatření ve stáří, volný přístup všech ve vzdělání a duchovním statkům

Ideální obraz komunistické obce, v mnohých rysech příbuzný ideám Morovým, načrtl Ital Campanella ve svém Slunečném státě.

Filosofové tohoto období:

Mikuláš Kusánský (1407-1464)

- nejvýznamnější filosof rané renesance

- jeho myšlenky obsahují tolik zárodků moderního duchovního vývoje, že je často považován za vlastního zakladatele novověké filosofie

- stal se biskupem v Brixenu

- v astronomii dospěl spekulativní cestou dlouho před Koperníkem k hypotéze pohybu Země a nekonečného univerza, Kepler se na něho opakovaně odvolával

- ve svých učení se věnuje podstatě a hodnotě individuality (neexistují podle něj dvě stejná individua)

- Bůh nestvořil svět bez plánu, ale na základě matematických principů

- k poznání vesmíru musíme používat stejných principů

- často používá matematických pojmů a přirovnání – většinou jde o tzv. mezní úvahy – objevují se u něj poprvé „

- podstata Boha – absolutní nekonečno, ve kterém všechny protiklady spadají v jedno; je tím největším i nejmenším, stojí jako skrytý mimo protiklady a mimo naši schopnost chápání; něco z něj vzniká a něco do něj zaniká

Giordano Bruno (1548-1600)

- dominikán

- miloval přírodu, svět, poznávání nových vědeckých objevů

- Bruno již znal Koperníkovy představy a převzal je za své a zároveň jde ještě dále – Koperník: naše nejbližší nebeské okolí je systém pohyblivých hvězd, který obíhá okolo Slunce; Bruno: jde dále – univerzum je nerozměrné nekonečno vyplněné bezpočetnými slunci, hvězdami, světy, bez hranic a bez středu, v neustálém pohybu

- s myšlenkou nekonečnosti universa spojuje Bruno myšlenku dynamické jednoty a věčnosti světa – svět je věčný, protože změně a pomíjivosti jsou v něm podrobeny jen jednotlivé věci, univerzum jako celek je jediné jsoucno, a proto nezničitelný

- svět je dynamická jednota, protože kosmos tvoří velký živý organismus a je ovládán a pohybován jediným principem

- vztah Boha ke světu – odmítá názor, že Bůh řídí svět zvnějšku – Bůh nestojí nad světem a mimo něj, je ve světě, působí jako oduševňující princip celku světa i každé jeho části (ztotožnění Boha a přírody – panteismus)