Státoprávní teorie

2. Nepřímá demokracie

• zastupitelská demokracie

• občan se účastní polictického rozhodování zprostředkovaně

• předpokladem uplatňování jsou spravedlivé volby zástupců (volby tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva)

• zachovává rovnost, pluralitu, dočasnost, kontrolu, vetšinový princip

Participační demokracie – zástupcí občanů se podílí na rozhodování, sdělují své názory parlamentu a vládě, více využívají referendum, petice, veřejných mínění, …

Pluralistická a konsensuální d. - shoda názorů, dohoda, k účasti na rozhodování přibírá i představitele občanských organizací, etnických skupin, ačkoli nemají zastoupení v parlamentu

Nevýhody demokracie – v krizi je těžká shoda a domluva, neplnění volebních slibů, nebezpečí zrady volebních programů a vlády malých skupinek poslanců

Výhody demokracie – rozhodují zkušení politici, rychlejší rozhodování než v přímé demokracii, vede k odpovědnosti a lidskosti

5. Volební systémy

= ústavou či zákonem stanovený způsob voleb do zastupitelských sborů

- volební soustavy jsou většinou složité, volí se podle poměrného zastoupení a nebo dle většinového systému

1. Poměrné (proporcionální) hlasovaní – voliči odevzdávají své hlasy pro kandidátní listiny politických stran, nikoli pro jednotlivé kandidáty, typický pro volby do poslanecké sněmovny i do zastupitelstva obcí

- výhody: systém přináší vůli obyvatelstva i jeho menšín do pol. systému, ulehčuje vytváření nových pol. stran, lépe odráží situaci v zemi, kontrola vlády opozicí, téměř všichni jsou zastoupeni

- nevýhody: politická moc se tříští, vznik koalic, vláda není stabilní

2. Většinové (majoritní) hlasování – volí se jednotlivý kandidáti a zvolen je ten, kdo obdrží nejvíce hlasů, při volbě do senátu a prezidenta

- výhody: snadné vytvoření parlamentní většiny, stabilní vláda (jen 1 pol. strana), neumořňuje vliv extrémních stran

- nevýhody: nedostatečně odráží pol. situaci ve státě, neumožňuje existenci malých stran mnoho občanů bývá zastoupeno někým, koho nevolili

1. Občan a stát

Občan – politický pojem, člověk se narodí jako občan, určuje příslušnost k určitému státu

Obyvatel – geografický pojem, příslušnost k území, mezi obyvateli můžou být i cizinci

Státní občanství – plnoprávné členství jedince v daném státním útvaru na územé státu, nese řadu práv a povinností pro občany např. Platit daně, dodržovat zákony, povinnosti, právo na vzdělání, bezpečnost, socíální zabezpečení, zdravotní péči …

Státní občanství ČR může člověk nabýt:

- narozením

- osvojením

- určením otcovství

- nalezením na území ČR

- prohlášením (např. Při rozdělení ČSFR si mohl její občan zvolit státní občanství ČR)

- udělěním

Státní občanství lze pozbýt: