Okresní město_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Karel Poláček

Okresní město

Výňatek

Umělecký text

Milenci stanuli na pasece, pokryté pařezy, kde rostly jalovcové keře a divizna. Zde se proháněl vánek a kolébal fialovými květy vrbice a vonělo po jahodách. U jejich nohou leželo okresní město, syté a samolibé, s červenými a šedými střechami ve stínu gotických věží. Tam na vrcholu pahorku byla besídka, s umně vyřezávanou stříškou a na ní vrzala plechová korouhvička. Altánek byl označen tabulkou s nápisem: Zátiší dra Aloise Fábery. Zdeňka, dcera kastelánova, vešla se studentem do besídky. Žebrák zůstal ukryt v křoví a jeho krhavé oči snažily se proniknout laťovím altánku.

Uplynulo několik okamžiků. Náhle žebrák otevřel ústa a zavřeštěl jako na poplach: - Vidím! Vidím! Všecko jsem viděl! Nestydáci! Nestydáci! Co z vás bude? Nesmí se… Nedovoluje se…

Les se znepokojil a vrátil žebrákův pokřik. Z besídky vyběhla Zdeňka s rozcuchanými kadeřemi a za ní studující. Skokem, se zmatenými hlavami zmizeli v lese.

Již se stmívalo, když žebrák došel do města. Na náměstí se rozsvítily obloukové lampy a promenády šuměly. Na severní straně se procházeli úředníci hejtmanství, soudce, berní správce, advokát a lékař. Na protější straně povykovali příručí a řemeslnické dcerky. A uprostřed, po dlážděné úhlopříčně, se pohybovali židovští obchodníci a jejich manželky. Chleboun, poněkud belhaje, ubíral se středem ulice a posupně zíral na veselé, chechtavé slečny s širokými klobouky a s hedvábnými šerpami kolem pasu. Zapadlé tváře přežvykovaly.

Hučel: ─ Pěkné jste… Svátky nesvětíte a bohoslužbám neobcujete… Co z vás bude? Necudné jste, necudné…Čert si pro vás přijde…a…a…v temnoty pekelné budete uvrženy…

Po náměstí kráčí zasilatel Wachtl. Okázale míjí promenádu na dlážděné úhlopříčně a míří k lékárně. Notář dr. Tichay v upjatém haveloku kráčí zamyšlen k zámeckému parku. Viktor, syn obchodníka Štědrého, upaluje k hospodě s harmonikou, zavěšenou na popruhu přes rameno. Kupec Zoufalý vyštěkl několik pozdravů do náměstí a zavřel krám. Obchodník Štědrý následoval jeho příkladu a usedl před dům s manželkou. Pan Raboch s chotí se připojili k nim.

− Kouří se z dýmky, mumlal žebrák, bafá, bafá a neví, že syn študent dělá nedovolené kusy se Zdeňkou, dcerou kastelánovou… Já to ale vím, protože mně je všechno známo…

Výňatek

Neumělecký text

Co zbývá tedy z románu Poláčkova? Jaká je jeho umělecky básnická hodnota? Je tam galerie pitvorných figur, většinou žánrových, které vylovil svým střízlivým pohledem autor z té maloměstské garnitury a jimž přilepil na tělo nebo na duši ten nebo onen tik, po němž je snadno hned poznáš. Většina těch figur není ovšem nová. Takovou kupeckou domácnost, takového poslance Fáberu, takového profesora Pošustu viděli a nakreslili již jiní před Poláčkem. Nejoriginálnější je Poláček tam, kde se dotýká židovské otázky v předválečném českém maloměstě. Takový židovský povozník Wachtl, takový starý pomatený poštmistr Pecián, který sbírá kdekterý tlach o rozvětvené mezinárodní organisaci židovské, pracující na ujařmení a vyhubení křesťanstva, to je novum. A to jsou přímo speciality Poláčkovy.