Oscar Wilde - Obraz Doriana Graye

Děj a kompozice

román z prostředí bohémských gentlemanů. Mladík Dorian, za každých okolností elegantní, je okouzlen svým portrétem, který namaloval Basil Hallward . Lord Watton zastává názor, že umění je nadřazeno morálce a Dorian tomuto názoru podléhá. Dorian změní způsob života, šíří kolem sebe zlo a chová se neřestně. Portrét na obraze, který je Darianovo druhé já, začíná stárnout a stává se ošklivým. Dorian obraz zničí s nadějí, že tím se morálně očistí. Neunikne ale spravedlnosti.

ústřední téma: rozpor mezi požitkem z krásy a morálkou

autor napsal vlastní předmluvu: „…Není nic takového jako morální nebo nemorální kniha.Knihy jsou buď dobře napsány nebo špatně napsány. Toť vše….“

Celková kompozice knihy

• 20 nepojmenovaných kapitol (z nichž některé byly k dílu připsány dodatečně a působí místy poněkud neústrojně)

Znaky díla

• er-forma

• chronologické vyprávění, několik retrospektivních pasáží; vyprávěn kratší časový úsek (cca 18 let s jedním větším časovým skokem shrnující události 20 let)

zaměřeno na jednu ústřední postavu

vyprávění zaměřeno na děj a dialogy a monology postav, častá přímá řeč

filosofické úvahy o životě, smyslu života

hororové prvky

Jazyk a styl

vyprávění je proloženo popisy přírody, interiérů a charakteristikami členů vyšší anglické společnosti, jež má mnohdy ráz zesměšňující karikatury. Podobně jako ve svých dramatech i zde se Wilde projevil jako mistr v zobrazování dialogů. Rozlehlé konverzační pasáže jsou protkány paradoxy, aforismy a duchaplnými větami, vytvářejícími odbočky, které jsou místy jen velmi volně spojené se základní dějovou linií.

jazyk spisovný, občasné archaismy, slang ulice, francouzská slova (např. verše), latinské názvy

Vliv díla

A. Gide, francouzský spisovatel, autor Vzpomínek na Wilda, byl inspirován nejen Wildovým dílem, ale také jeho okouzlující osobností.

Wildův estetismus ovlivnil autory kolem Moderní revue (A. Procházka, J. Karásek ze Lvovic, K. Havlíček, raný S. K. Neumann aj.)

jeho pojetí kritiky jako umění pojal F. X. Šalda

muzikál v pražském divadle Ta Fantastika

Ukázka

Dva páni, kráčející dole po náměstí, se zastavili a zvedli oči k tomu velkému domu. Pak šli dál, dokud nepotkali policistu, a vrátili se s ním. Policista několikrát zazvonil, ale nikdo nepřišel otevřít. Až na světlo v jednom z nejhořejších oken bylo v celém domě tma. Po chvíli strážník odešel, postavil se do sousedního portálu a vyčkával.

„Čí je to dům, konstáble?“ ptal se starší z pánů.

„Pana Doriana Graye, pane“ odvětil policista.

Páni se na sebe podívali, ušklíbli se a vykročili. Jeden z nich byl strýc sira Henryho Ashtona. Uvnitř v domě, v křídle pro personál, hovořili spolu tichým šepotem polooblečení sluhové. Stará paní Leafová plakala a lomila rukama. Francis byl smrtelně bledý.