OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ZA SVĚTOVÉ VÁLKY - koncept maturitního okruhu

KONCEPT MATURITNÍHO OKRUHU K ÚSTNÍ MATURITNÍ ZKOUŠCE Z ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY 

Stránka 1 z 3 / Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1. díl – V zázemí)  

 
Co potřebuji ke studiu/přípravě:  

  studijní  příručky  z jednotlivých  ročníků  (Český  jazyk  a  komunikace,  Literatura,  Kapitoly  z literární  teorie),  poznámky  z výuky  (sešit), 

vypracovanou interpretaci, popř. internet 

Jakou má zkouška koncepci: 

  na „potítko“ k přípravě (20 minut) dostanete pracovní list s výňatkem z vybraného díla a s výňatkem z neuměleckého textu                     ústní zkouška (15 minut) má dvě části: první část se týká uměleckého textu, literární historie, teorie a kritiky; druhá část je zaměřena na 

neumělecký text (charakteristika textu podle jazykových rovin: komunikace a sloh, skladba, tvarosloví, slovní zásoba, pravopis…; jde o 
práci s textem, tak jak jste na ni zvyklí z hodin češtiny) 

 
MODELOVÝ VÝŇATEK (U maturitní zkoušky se může objevit výňatek z kterékoli části díla. Je proto nutné mít dílo přečtené a orientovat se v něm!) 
 
 "Tak  nám  zabili  Ferdinanda,"  řekla  posluhovačka  panu  Švejkovi,  který  opustiv  před  léty  vojenskou  službu,  když  byl  definitivně 
prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. 
Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem. 
"Kterýho Ferdinanda, paní Müllerová?" otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, "já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je 
sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, 
co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda." 
"Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho:" 
"Ježíšmarjá," vykřikl Švejk, "to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?" 
"Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu:" (...) 
 
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA A PŘÍKLADOVÉ ÚLOHY  
(Symbol otazníku (?) naznačuje, že daný pojem je nutné umět vysvětlit, jelikož může být předmětem doplňující otázky.)    
Zařadit dílo do literárních druhů a žánru, doložit zařazení podle výňatku: Podle  uměleckého  zobrazení  skutečnosti  se  jedná  o  epiku  (?),  podle  formy  textu  o  prózu  (?).  Žánrově  je  dílo  čtyřdílným 
humoristicko-parodickým a  satirickým  románem namířeným proti  rakousko-uherskému militarismu a  první světové  válce vůbec. 
Jednotlivé díly se nazývají: V zázemí, Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku.  
 
Stručně nastínit obsah díla (a zařadit výňatek do kontextu celého díla): Na začátku knihy oznamuje Švejkovi posluhovačka paní Müllerová slovy „Tak nám zabili Ferdinanda“, že v Sarajevu byl zavražděn 
arcivévoda František Ferdinand d'Este. V pražském hostinci U Kalicha se Švejk setkává  s tajným policistou Bretschneidrem, který 
nechá zavřít sprostého hostinského Palivce do vězení pro velezradu za odpověď na otázku, kde je obraz císaře pána (hostinský řekl: 
„Na  půdě,  sraly  na  něj  mouchy.").  Zatčen  je  i  Švejk,  protože  tvrdí,  že  bude  válka.  Ocitne  se  na  policejním  ředitelství  a  poté  v 
blázinci.  Když  válka  skutečně  vypukne,  je  Švejk  povolán  na  vojnu.  Protože  trpí  silným  revmatismem,  veze  ho  k  odvodu  paní 
Müllerová na kolečkovém křesle. Švejk přitom mává berlemi a křičí „Na Bělehrad“, čímž způsobí obrovské pozdvižení. Pak je léčen 
v nemocnici pro simulanty u doktora Grünsteina, pobývá na garnizóně (vojenské vězení), slouží u polního kuráta Katze a poté,  co 
jej  věčně  opilý  Katz  prohraje v  kartách,  skončí  jako  vojenský  sluha  (pucflek)  u  nadporučíka  Lukáše,  známého  mnoha  milostnými 
aférami.  Když  mu  nadporučík  přikáže,  aby  mu  sehnal  stájového  pinče,  Švejk  jej  pro  něho  ukradne.  Ukáže  se  však,  že  pes  patřil 
plukovníkovi Krausovi von Zillergut a nadporučík Lukáš je poslán do Českých Budějovic k 91. pěšímu pluku, který se připravuje k 
odjezdu na frontu. Švejk jede pochopitelně s ním a říká nadporučíkovi, že „to bude něco nádhernýho, když voba padneme spolu za 
císaře pána a jeho rodinu…“.