Oživené hroby_V001_o

„Ano ano! Máš pravdu!“ doložil Bianchi se smíchem a nakládal do kamen. „Kdyby pánbůh byl stvořil Adama v Sibiři, byl by tento hned první den zmrzl. Mezi Eskymáky se nezrodila báseň o Armidě, a Byron se stal Byronem teprv v Itálii.“

Výňatek

Neumělecký text

Do opozice vůči často až sžíravě ironickému Schauberkovi se nejvíce staví sedmdesátiletý Ital Forti, jehož dle Bianchiho zná celá Itálie. Tento „starý voják svobody“ a velký vlastenec nejvíc ze všech věří v revoluční změny ve své zemi a v bojovný zápal krajanů (na rozdíl od Slava, který svůj národ zdráhavě hodnotí jako „zotročilou masu“). I když Forti krátce po svém příchodu do kasemat prohlásí: „Za dvacet dní jsme všickni doma!“ a „Pustí nás, a jestli nepustí, tedy utečeme!“ (s. 21), vlivem postupujícího času i jeho neoblomná jistota slábne. Proto si v rámci svých tužeb pozměňuje realitu. V dopise, který dojde Bianchimu z domova, hledá politické zprávy – šifry, přestože jde očividně o zcela běžné psaní. Jindy, když jejich komendant přijde nešťastnou náhodou (pád z lešení) o život, věří ve spiknutí (prkno nastrčeno a dělníci museli být Italové).

Prostřední z Italů, Bianchi, je vylíčen jako velké dítě plné entuziasmu – jeho alegorie o „Putování bohyně svobody po zemi“ je prosáknuta naivitou a nezkušeností se světem (a proto znevážena posměvačným doktorem k vzteku bojovně smýšlejícího Fortiho), navíc se tento temperamentní mladík přespříliš nechává unášet svými mladickými city.

Nejmladší Asti má za sebou pohnutou minulost sirotka a člena spolku „křižáci“, jejichž cílem bylo dobýt pro svou zem svobodu, doslova „ideální Jeruzalém“. Toto sdružení mělo velmi složitou hierarchii, působící vskutku propracovaně: rozdělení na centurie a ty na výbory a sekce – „ruce“ (tedy pět členů, palec rovná se předseda) a podsekce − rukavice (pěšáci z řad lidu). Takto pojatý spolek odbojníků připomene spiklenecké pojetí revoluce z romantického období třicátých let. Tehdy se utvářelo mnoho podobných tajných sdružení, v jehož ovzduší se poprvé ozval hlas Sabiny – buřiče.

(http://is.muni.cz/th/86732/ff_b/Ozivene_hroby.pdf, upraveno)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.