Datové typy (statické a dynamické typování, vznik proměnné, uložení dat v paměti, práce s primitivními a neprimitivními datovými typy, generické typy)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
PAD Programování a databáze
Téma 1
Školní rok 2017/2018
1/2
Jan Švábík, V4D
Datové typy (statické a dynamické typování, vznik
proměnné, uložení dat v paměti, práce s primitivními
a neprimitivními datovými typy, generické typy)
Datové typy obecně
Datový typ určuje druh hodnoty, která je uložena v proměnné. Mezi datové typy patří například
string (řetězec), integer (celé číslo), float (číslo s plovoucí desetinnou čárkou), boolean (true/false).
Statické typování
Při statickém typování se při deklaraci proměnné určí, pro jaký datový typ je proměnná určena.
Hodnota proměnné je pak omezena na datový typ určený při její deklaraci. Používá se například
v jazycích Java, C++ či C#.
Výhodou je například známost typu při kompilaci a možnost kontroly kódu – zda se například
nesnažíme přičíst číslo ke stringu – kompilátor tak přijde na chybu a kód nezkompiluje – dokud
nebude odladěn. Aplikace je také ve výsledku rychlejší, výkonnější.
Nevýhodou je, že proměnná může nést hodnotu pouze určeného datového typu a obcházení
tohoto omezení dělá program složitějším.
Dynamické typování
Datový typ je při dynamickém typování sdružen s hodnotou. Uložíme-li do proměnné hodnotu
jiného datového typu, změní se datový typ celé takové proměnné. Mezi příklady patří PHP, Python
či například JavaScript.
Mezi výhody patří flexibilita a snadnost při programování – možnost uložit do proměnné kdykoliv
jakýkoliv datový typ a za běhu programu jej libovolně modifikovat.
Mezi nevýhody patří horší optimalizace výkonu – programy jsou většinou pomalejší a chyby
v datových typech jsou odhaleny až při běhu programu.