Paní Dallowayová_V001_o

Cunninghamův posun

Mnohem více čtenářů si však patrně připomene ještě jeden název, který genezi Paní Dallowayové bezprostředně předcházel. Jde o Hodiny, které na tištěné stránky a později též na filmové plátno opět uvedl roku 1998 Michael Cunningham, a lepší důkaz o nadčasové platnosti Paní Dallowayové asi nenajdeme.

[…]

Starší a nová verze

Ohromující úspěch Hodin pravděpodobně přispěl k tomu, že se nakladatelství Euromedia Group - Odeon rozhodlo vydat Paní Dallowayovou podruhé, navíc v nové české verzi, byť ta „stará" nepochází z doby tak vzdálené - Vlasta Dvořáčková ji dokončila roku 1975, kdy péčí tehdejšího Odeonu onen útlý svazek vyšel. Překlad Kateřiny Hilské tedy vznikl o pouhých devětadvacet let později, nicméně přesto v něm lze vystopovat několik důležitých rozdílů. První skupinu by tu tvořil pravopis a reálie - namátkou uveďme starší „Burmu“ oproti „Barmě“ či větší tendenci Hilské k tzv. vnitřní vysvětlivce: oproti „bazaru“ tady máme „dobročinný bazar“, oproti výčtu „Lords, Ascot, Ranelagh“ pak „kriket, dostihy v Ascotu, pólo v Ranelaghu“. Jako druhý odlišující znak nutno podtrhnout fakt, že v dialozích se Hilská často tam, kde Dvořáčková volila vykání, uchyluje k tykání, čímž navozuje dojem neformálnější konverzace, ovšem na úkor evokace škrobených dobových konvencí. Dosud tudíž hodnotíme nový překlad jako logicky modernější, avšak ne nutně lepší. Za třetí však musíme Kateřině Hilské přiznat mnohem vytříbenější cit pro ironii a lexikum – zatímco u Dvořáčkové zdraví Hugh Clarissu „víc než srdečně – vždyť se znají už od dětství“, v nynější verzi tak činí „poněkud nadneseně, protože se přece znali už od dětství“, což přesně vystihuje Hughovu nezáviděníhodnou povahu, a konečně místo „zuřivosti“ Hilská správně zařazuje klíčové slovo „šílenství“.

HANA ULMANOVÁ

(MF DNES 18. 8. 2004)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.