Po nás ať přijde potopa!_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

František Gellner

Po nás ať přijde potopa!

Výňatek

Umělecký text

Náhle se zachvěje má duše

Pro fixní ideje

mám dithyramby na rtu,

své všechny naděje

na jednu sázím kartu.

Pro fixní ideje

se biju v ohni prudkém. –

Až náhle zachvěje

se duše trapným smutkem.

Se srdcem vyprahlým

a pustým vystřízlivím

a mrtvým vznětům svým

se ironicky divím.

Výňatek

Neumělecký text

Za věcnou, neliterární a deziluzivní polohou Gellnerova básnického sdělení se jako skrytý pramen jeho lyrismu objevují prvky, které jej svazují s tradicí mnohem starších kořenů – s romantismem, který budeme chápat jako ustavičný střet touhy po ideálu s malostí a malicherností doby i s vlastní nedostatečností, jako stále otevíranou ránu, jejímž důsledkem bývá nejen únik do vysněných světů mimo realitu, nýbrž i hořce deziluzivní negativní postoj k neuspokojivé skutečnosti, jenž zakládá a může s sebou nést i možnost změnit tvář reality do podoby ideálu.

Gellnerova prvotina Po nás ať přijde potopa! (1901), třebaže ostře vybočila ze stávajících literárních konvencí, má své předchůdce. Vedle Macharovy prvotiny Confiteor je to v českém literárním kontextu především Nerudovo Hřbitovní kvítí, dílo obdobně provokující svou smělostí, deziluzivností i věcností, ale též dílo, které nezapře řadu souvislostí s romantickou tradicí, ať je zosobněna jmény jako Mácha či Heine. Shody a souvislosti mezi počátky Nerudovými i Gellnerovými jsou až udivující; stačí si připomenout obdobně utvářený obraz srdce, zprvu přetékajícího poháru v úvodní básni Gellnerovy prvotiny, který se v závěru sbírky mění v obraz pustoty a deziluze („Se srdcem vyprahlým / a pustým vystřízlivím / a mrtvým vznětům svým se ironicky divím“), a vzpomenout si na „hřbitovní“ poezii mladého Nerudy, stejně jako na poezii jeho „světobolem“ ochořelých generačních druhů z konce padesátých let, jimž se obraz puklého či pustého srdce stal základním symbolem osobní i společenské deziluze. Můžeme si též povšimnout obdobné hrdosti plebejce, shodného básnického pohledu ze dna lidské bídy, obdobné ironie, hořkosti a skepse, jež jsou charakteristickými rysy jak Nerudovy prvotiny, tak i Gellnerova debutu.

(V. Křivánek, Teplo zhaslého pramene)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.