Pokušení smrti_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jan Zahradníček

Pokušení smrti

Výňatek

Umělecký text

PROMĚNY

Co platno že naše ruce jsou

starší než křídla ptáků

a že chvějí se než něco pozvednou

křehkostí květních plátků

A chvějí se snad lítostí a bázní

že jejich horkem v popel se růže rozpadne

Proto utrhnout neodváží se ani

a dotýkají se jen soucitně

Proto se bojí na něco zde příliš spoléhnout

neboť všechno převléká se ve své proměny

a země pod námi se kolébá sladký proud

jak pěnu stříkajíc nám na rty květiny

A z křídel padajících andělů jako vzdech

smutek vane v sestárlé tváře dětí

a chudé dívky zděděné vůně ve vlasech

Vzlykají jako by měly někam odletěti

Stín proměny jim leží na čele

Tvář jejich opřádají pavouci

Jdou mlčky mimo nás jak dávno zesnulé

Jejich ústa a oči tiše žasnoucí

A v kráse smutku každá milenka

podobna květině z rukou nám vypadla

a naše srdce rozkvétá jak mučenka

a krásně proměňuje sudbu zla

Výňatek

Neumělecký text

Pokušení smrti vyšlo za autorova života v jediném vydání roku 1930 v nakladatelství Ladislava Kuncíře v Praze jako 16. svazek bibliofilské edice v počtu 150 číslovaných výtisků.

[…]

Sbírka byla napsána v době Zahradníčkových vysokoškolských studií v Praze v letech 1928-1930. Bedřich Fučík, který se tehdy se Zahradníčkem sblížil a stal se na celý jeho život jedním z jeho nejdůvěrnějších přátel, vzpomíná na tuto dobu v medailonu Bujará choroba: „Vrozená plachost se ve velkoměstském hemžení a chvatu začala vyhrocovat v nedůvěru a drásavou ostražitost, občas buřičsky revoltující proti necitlivému okolí. Podivná společnost univerzitních kumpánů na filozofické fakultě, zpola bohémská, zpola umělecká, v níž se ocitl, podíleje se na jejich extravagancích po hospůdkách a barech, ho nepochybně přivedla k poznání, že alkohol je dobrou ochranou proti krupobití ponížení a z něho bujícím pocitům méněcennosti., nesnesitelným hrdému a svobodnému duchu.“ – Fučík dokonce bezprostředně srovnává „jeho cesty od jedné hospody k druhé“ s verši Pokušení smrti, které „se řádek od řádky potácely v rytmu, melodii i výrazu podobnými křivolakostmi“... „Stal se jedním ze stálých hostí mé právě založené rodiny,“ vzpomíná Fučík, „jedním z pětice, kterou mimo něho tvořili Čep, Halas, Rudolf Černý a Závada.“

V autorovi Pokušení smrti kritikové (A. M. Píša, F. X. Šalda, V. Nezval, J. B. Čapek) jednohlasně ocenili básníka talentovaného a slibného: „Zahradníčkem vstoupil do české poezie Někdo,“ prorokuje Šalda. „Co do hodnoty celku a jednotlivostí patří to mezi nejlepší věci u nás v poslední době vydané.“ I přes všechno, co bude dále řečeno, v něm kupodivu rázem odhalili autora metafyzického, v němž se spirituální zanícení snoubí s křehkou citovostí a smyslovostí.