12. Dědické právo

-

PODMÍNKA

- např. dědictví připadne dědici - vnukovi až v případě, že úspěšně ukončí VŠ, není li
podmínka splněna, dědic ztratí právo na dědictví

NEPOMINUTELNÝ DĚDIC

-

Dědic, kterého nelze zkrátit o povinný díl (nedošlo li k vydědění nebo se dědic
dědictví nezřekl)

-

Pokud by pro případ smrti pořízení odporovalo, pak nepominutelnému dědici náleží z
pozůstalosti povinný díl

-

Jsou to děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci (nepatří mezi ně
pozůstalý manžel)

-

Nezletilým nepominutelným dědicům náleží alespoň tolik, kolik činí 3/4 jejich
zákonného dědického podílu, zletilým pak 1/4
(u závěti tak lze např. zkrátit povinný díl zletilého dítěte až na 1/4 a zbytek odkázat
někomu jinému, např. pokud se se svým dítětem z 1. manželství již 20 let nestýkám,
nebylo by spravedlivé, aby přesto zdědilo můj majetek a má stávající přítelkyně, se
kterou sdílím společnou domácnost, např. již 10 let, nezdědila nic - proto s uvedeným
omezením využiji závěť)

VYDĚDĚNÍ

-

Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který:

-

mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi

-

o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl

-

byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé
povaze

-

trvale vede nezřízený život

-

zadlužený či marnotratný nepominutelný dědic, pokud by tu byla obava, že se
pro jeho potomky nezachová povinný díl → tento díl bude muset být zůstaven
jeho dětem, případně potomkům těchto dětí

ZRUŠENÍ ZÁVĚTI

-

Zůstavitel má právo závěť nebo jednotlivá její ustanovení kdykoliv zrušit, a to

ODVOLÁNÍM nebo POŘÍZENÍM ZÁVĚTI POZDĚJŠÍ

a) Pořízením pozdější závěti se dřívější závěť ruší v rozsahu, v jakém nemůže vedle

pozdější závěti obstát (pozdější závěť)

b) K výslovnému odvolání závěti se vyžaduje projev vůle učiněný ve formě předepsané

pro pořízení závěti (odvolání)

c) K odvolání závěti mlčky se vyžaduje zničení závěti (např. roztrhání, spálení, škrtnutí

apod.) a to všech stejnopisů (zničení)

DĚDICKÁ SMLOUVA

-

dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu
za dědice a druhá strana to přijímá, a to vše ve formě veřejné listiny (notářský zápis),
jinak se na ní bude pohlížet jako na závěť

-

na rozdíl od závěti jde o jednání minimálně dvoustranné

-

dědickou smlouvu, která je co do právní síly nejsilnějším dědickým titulem, naše
právo znalo od roku 1950, kdy byla z občanského zákoníku vyloučena

-

dědickou smlouvu lze povolat jak dědice tak odkazovníka

-

dědickou smlouvu nelze jednostranně zrušit, což dává předpokládaným dědicům
vyšší jistotu, že se skutečně jednou stanou vlastníky

-

nicméně dědická smlouva nijak neomezuje zůstavitele v nakládání s majetkem za
jeho života