Vyživovací povinnost v rodinném právu

Vyživovací povinnost v rodinném právu:

Vyživovací povinnost v rodinném právu

Vyživovací povinnost je veřejností chápána většinou jako povinnost rodičů vůči dětem. Ve skutečnosti to však platí i naopak a druhů vyživovací povinnosti je mnohem více.

Druhy vyživovací povinnosti:

Vyživovací povinnost vyplývá přímo ze zákona, nikoliv tedy z rozhodnutí soudu. Soud rozhoduje pouze o případném určení výše vyživovací povinnosti, tedy o výživném. Zákon
o rodině rozlišuje celkem 5 druhů vyživovacích povinností: vyživovací povinnost mezi rodiči
a dětmi, vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými, vyživovací povinnost mezi manžely, jakož vůči rozvedenému manželovi, a příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce.

Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem

Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem je nejčastěji projednávaným druhem vyživovací povinnosti. Vyživovací povinnost rodičů trvá do doby, než děti jsou samy schopny se živit. Nijak to tedy nesouvisí s věkem dítěte, vyživovací povinnost tedy nezaniká dosažením zletilosti, tedy osmnácti let. Pokud dítě i po tomto věku dále studuje, trvá vyživovací povinnost až do konce studia. Na druhou stranu je třeba, aby se jednalo o studium smysluplné, jímž se dítě připravuje na budoucí povolání. Pokud dítě střídá školy bez toho, aby některou z nich dokončilo, nelze na rodičích spravedlivě požadovat další placení výživného. to je však třeba řešit na základě konkrétních okolností. Vyživovací povinnost naopak může skončit i před osmnáctým rokem věku, pokud dítě ukončí školu a v dalším studiu nepokračuje. Při určování výše výživného se vychází z předpokladu, že děti mají právo se podílet na životní úrovni svých rodičů. Přihlédne se přitom na jedné straně k oprávněným potřebám dítěte v souvislosti s jeho věkem, zdravotním stavem, zájmovou činností a potřebou školních pomůcek. Na druhé straně soud musí posuzovat
i možnosti rodiče, který má výživné platit. Soud tedy musí vycházet z příjmu rodiče, jeho majetku a musí přihlédnout i k dalším případným vyživovacím povinnostem vůči jiným dětem či dalším osobám. Jestliže majetkové poměry rodiče, který má platit výživné jsou značně nadstandardní, může soud stanovit i to, že část výživného bude vyplácena dítěti pravidelně
a část se bude spořit na účet dítěte.

Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům:

Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi je vzájemná, to znamená, že i děti, které jsou schopny se samy živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, je-li to potřeba. Přitom každé z dětí plní svou vyživovací povinnost vůči rodičům poměrně podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, to znamená, že každé z dětí může platit výživné v jiné výši. Soudní určování výživného pro rodiče je však značně výjimečné.