Praha s prsty deště_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Vítězslav Nezval

Praha s prsty deště

Výňatek

Umělecký text

Trojský most

[…]

Jednou jsme spolu procházeli malé konfekce

Hledal jsem kousek pepitové látky jaká se nosila před válkou

Bylo to napínavé jak detektivní román

Dřevěné metry prodavačů batistu

Bylo to jako když procházíš antikvariátem

Slyším drkotání zubů to v malé konfekci na Perštýně lomozil šicí stroj

Snad přijde čas a znovu se budou nosit šaty pepita

Ale my se toho již ani nedožijem

V novinách pod čarou se usadí opět kouzelné romány

A nebude zneklidňujících úvodníků

Snad bude opět Praha tingltangl

S dobrosrdečným kouzlem šantánů

Snad budou důstojníci zas jen pro ozdobu

Snad budou zase dobrodružní strýčkové

On leží v márnici a nevzpomíná si už na nic

Neoplakávám uplynulá léta

Neoplakávám Prahu naší mladosti

Kdy jsem na ni hleděl do kukátka

Kdy byla gumovým prasátkem z jubilejní výstavy

Kdy ubozí Habešané prodávali pivo v břiše slona

Kdy se zpívala píseň Bajkajlaj

Neoplakávám sebe sama ani lidský osud ani že je třeba umříti

Svědek za svědkem odchází

Je mi líto dětí kterým vzal zlý muž skleněnou lahvičku

Je mi líto matky již uhodil do tváře syn

Je mi líto ženy jež vidí v zrcadle že ztratila svou lásku

Je mi líto všech příliš jemných bytostí

Je mi líto že jsem tě nepotkal v neděli ráno na trojském mostě

Je mi líto že nejsi alespoň ty Vltavo něžnou náručí

Neumělecký text

Vzpomínání i zapomínání plní touž funkci: jsou vstupem do prázdna, z něhož se rodí překvapivá poznání, nové afinity, nesčetná spojení. Proto bychom u Nezvala marně hledali pouze pláč nad míjením, ale naopak tu stejně často čteme výzvy Neoplakávejme včerejší den. Pláč i odřeknutí se pláče tu mají stejnou váhu. Smutek neleží daleko od radosti. Je-li lyrický hrdina Nezvalovy poezie rozesmutněn plynutím vteřin a let, je jeho smutek umocňován až k maximu i proto, aby se z beznaděje žalu zrodila radost z toho, že jsme se ocitli na hlubině skutečnosti, že žijeme z kořenů a podstaty. Nezval často mluví o tom, že Utekl život, je rozbolavělý z toho, že Nechal uplynout jak vodu potoka ten nenávratný čas, ale je smutný proto, že ho právě stesk dovede milostně sblížit s minulostí jako s něčím obnovujícím a stále v nás obnovitelným ve své tvořivé moci. Smutek má tedy úlohu spojovatele: vytváří z loučení a sbohemdání plnost a nezapomenutelnost prchajícího času.

(Z. Kožmín, Čas a prostor v Horově a Nezvalově poezii)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;