04_Hospitalismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
HOSPITALISMUS
Hospitalismus je negativní reakce klienta na hospitalizaci. Je vyvolána negativními psychickými a
sociálními podmínkami ústavní péče.
Nejčastěji je pozorován u dětí, protože se u nich pro jejich somatopsychickou nezralost a labilitu
projevuje nejvýrazněji. Může se, ale samozřejmě, objevit i u straších nemocných, kteří jsou
s chronickou chorobou v nemocničním prostředí dlouho. Zejména k tomu mají tendenci neurotici.
Vlivy, které vedou k hospitalismu, se shrnují pod pojem psychická deprivace = stav, kdy subjektu
není dána možnost k uspokojení některé základní potřeby po delší dobu (potřeba lásky, jistoty,
bezpečí, komunikace, ochrany, podnětného prostředí, aktivity…).
Rozlišujeme deprivaci: a) senzomotorickou – nedostatek smyslových a pohybových podnětů,
b) emoční – citově chladné prostředí,
c) intelektovou – nedostatek podnětů pro rozvoj intelektových schopností,
d) sociální – opuštěnost.
Při hospitalismu vznikají psychické změny, shrnované pod pojem regrese. U dětí
může tedy dojít k návratu do předchozího vývojového období, dítě ztrácí návyky (močení, stolice),
mluví hůře a méně.
Citově reaguje: a) depresí a pláčem,
b) protesty s agresí,
c) chorobnou uzavřeností,
d) adaptuje se na ústavní prostředí, naučí se je využívat a vyhýbá se učení a práci,
e) otupělost se slovní a pohybovou monotónností, stereotypními pohyby (dumlání prstů, kývání
těla).
Prevence hospitalismu:
- k hospitalizaci přistupujeme pouze v závažných případech,
- s dětmi hospitalizujeme i rodinné příslušníky,
- nabídneme různé formy zaměstnání - četba, sledování televize, hra, učení…,
- upravíme ústavní režim tak, aby se co nejvíce podobal běžným životním podmínkám,
- střídáme odpočinek a činnost,
- vhodná úprava prostředí – výmalba, nábytek, oblečení personálu apod.