12.MO Emoce přednáška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Emoce
City (emoce) jsou psychické procesy a stavy, kterými subjektivně hodnotíme okolní svět. Vyjadřují, jak se nám ve světě líbí, co se nám nelíbí. Jsou vždy reakcí na nějaký podnět. Podnět může být zvenčí – např. v podobě vrčícího psa- máme strach, úzkost, nebo v podobě legrační poznámky vašeho kolegy- jsme veselí, optimističtí.., může být i vyvolán vlastními myšlenkami , vzpomínkami- např. vzpomínka na kamarádku z mládí – optimismus, radost, nebo myšlenka na nadcházející pohovor se šéfem – hněv, pesimismus.. City ovlivňují činnost člověka- (působí motivačně) – např. jsme unaveni, půjdeme si lehnout.
Psychologové říkají – rodíme se s 8 základními primárními emocemi- strach, smutek, hněv, radost, hnus, přijetí, překvapení, očekávání, ostatní pak vznikají kombinací těchto primárních. Ve všech kulturách jsou emoce podobné – rozdíl je jen ve vyjadřování na veřejnosti – např. v asijských zemích se otevřenému projevování emocí vyhýbají, je to bráno jako znak dobrého vychování. Emoce jsou ovlivněné výchovou.
Projevují se :
ve výrazu tváře - úsměv, zamračení se, napjaté uvolněné mimické svaly…
v pohybech – ruce hladí, radostně mávají, naznačují odmítavý postoj, hrozí…
v držení těla – postoj veselého optimistického člověka je uvolněný, vzpřímený, postoj smutného člověka je zhroucený, hlava schovaná mezi ramena….
v hlase – hlas vyrovnaného člověka je klidný, mluví srozumitelně, u člověka prožívajícího radost je jásavý, někdy překotný……
V dětství děti emoce projevují spontánně – např. radost, smích, pláč v dospělosti je nedáváme tolik znát, potlačujeme je, hromadí se= výbuch emocí, posléze i vznik psychosomat. onemocnění ( např. -vysoký TK, bolesti zad, migrény, žaludeční vředy). Emoce není dobré potlačovat, ale vhodným způsobem je vyjadřovat ( např. vztek-nenapadnout fyzicky člověka, ale slovně vyjádřit, že např. s něčím, s někým nesouhlasíme).
Znaky(vlastnosti) citů :
1. Protikladnost (polarita) – každý cit má svůj protiklad- např. láska X nenávist, radost X smutek, ……
2. Ambivalence (smíšenost) – např. mít rád a zároveň i nenávidět matku alkoholičku
3. Aktuálnost – např. první láska – neopakovatelnost prožitého citu v téže podobě
4. Stereotypnost citových reakcí – setrvačnost citů, např. učitel matematiky znepříjemní žákovi předmět, nepříjemné city se projevují dál v tomto předmětu, ikdyž ho už učí někdo jiný
5. Citová adaptace – při opakování podnětu se mění intenzita citu, např. návštěva zubaře může vyvolávat stále větší strach nebo se naopak staneme lhostejnými k dalším návštěvám zubaře.
Fyziologický základ citů :
Důležitou roli v citových reakcích hraje hypotalamus. Jje nadřazeným orgánem vegetativního systému a má přímé spojení s činností vnitřních orgánů. Proto pak při probíhajících emocích dojede ke změnám v činnosti srdce, trávicího ústrojí a kůry nadledvin. To, že si city uvědomuje, je výsledkem činnosti mozkové kůry.