6 city, základní druhy citů, hospitalizované dítě, adaptace na hospitalizaci

Hospitalizované dítě, adaptace na hospitalizaci

Dítě je hospitalizováno pouze v případě, pokud nelze léčit doma, ze zdravotních nebo sociálních důvodů

• Při hospitalizaci dítěte je lepší, aby s ním byl hospitalizován i rodič (práva dítěte)

• Novorozenec a kojenec (do 6. měsíce) – adaptují se dobře, od 6. měsíce se adaptace zhoršuje

• Batole a předškolní věk – nejhorší a nejobtížnější adaptace s následkem psychických traumat, opoždění ve vývoji

  • Lépe se adaptují děti živější, extrovertnější

• Hůře se adaptují děti uzavřené, introvertnější

• Pokud adaptace neproběhne dobře = maladaptace = u dítěte se projeví příznaky

hospitalismu

• Hospitalismus = soubor negativních faktorů, které působí na nemocné dítě při jeho pobytu v nemocnici

• Nejvýrazněji se projevuje u dětí a starších lidí

Projevy:

• Opožděnost ve vývoji

• Stereotypní pohyby (kývání ze strany na stranu)

• Nechutenství, mutismus nemluví), poruchy spánku, plačtivost, smutek,

regrese (vrácení se ve vývoji o 1. etapu zpět)

Prevence:

• Omezení hospitalizace na nejnutnější dobu

• Hospitalizace s matkou nebo rodinným příslušníkem

• Umožnění nepřetržitých návštěv

• Humanizace nemocničního prostředí (barevné obrázky, herny, příjemné vymalování)

• Úprava nemocničního režimu (respektovat návyky dítěte a režim dítěte)

• Omezování bolestivých zákroků nebo je provádět v celkové nebo lokální anestezii

• Dítě by mělo mít u sebe oblíbenou hračku

Fáze adaptace dítěte na hospitalizaci:

• Fáze protestu:

• Pláč, křik, dítě je zoufalé, odtahuje se, volá maminku

• Může trvat více hodin i dnů – pořád křičí, až do úplného vyčerpání a usnutí

• Fáze zoufalství:

• Projevuje se sklíčenosti, psychickou i fyzickou vyčerpaností, nekomunikuje, odvrací se

• Nejhorší fáze na prožitek dítěte

• Dítě se cítí zrazené

• Patologicky se upne na věc nebo na člověka:

• Odpoutává se od matky, citově se naváže na nějakou věc (hračku),

nebo na člověka (sestru) – s tou jedinou si povídá, s tou jedinou někam jde

Po návratu domů – nekomunikuje s matkou, má noční můry, pomočuje se

Hospitalismus

značí nepříznivé, především psychické podmínky nemocničního a ústavního prostředí a důsledky jejich působení na duševní stav a tělesné zdraví nemocného.

Nejčastěji bývá pozorován u dětí, u nichž se pro psychickou nezralost a labilitu projevuje nejvýrazněji.

Vznikají psychické změny, shrnované pod pojmem regrese. U dětí může mít podobu návratu do předchozích etap vývoje, dítě ztrácí původní návyky ( při hygieně, začně se znovu pomočovat, chce být krmeno…) mluví méně a hůře.

Citově reaguje:

a) depresí a pláčem

b) protesty a agresí

c) chorobnou uzavřeností, autismem

d) adaptuje se na ústavní prostředí, naučí se je využívat a vyhýbá se učení a práci

e) otupělost s monotónní slovní a pohybovou aktivitou ( př. stereotypní kyvání těla, dumlání prstů…).