hospitalismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
(k otázce 6 )
Hospitalismus
značí nepříznivé, především psychické podmínky nemocničního a ústavního prostředí a důsledky jejich působení na duševní stav a tělesné zdraví nemocného.
Nejčastěji bývá pozorován u dětí, u nichž se pro psychickou nezralost a labilitu projevuje nejvýrazněji.
Vznikají psychické změny, shrnované pod pojmem regrese. U dětí může mít podobu návratu do předchozích etap vývoje, dítě ztrácí původní návyky ( při hygieně, začně se znovu pomočovat, chce být krmeno…) mluví méně a hůře.
Citově reaguje:
depresí a pláčem
protesty a agresí
chorobnou uzavřeností, autismem
adaptuje se na ústavní prostředí, naučí se je využívat a vyhýbá se učení a práci
otupělost s monotónní slovní a pohybovou aktivitou ( př. stereotypní kyvání těla, dumlání prstů…).
Prevencí hospitalismu je takový ústavní režim, jenž se co nejvíce blíží běžným životním podmínkám s rytmem činnosti, příp. učení , zábavou, hrou a přiměřeným odpočinkem. Je důležité umožnit pobyt rodiče s dítětem v nemocnici.
Hospitalismem mohou být postiženi i starší nemocní, kteří setrvávají s chronickou chorobou dlouho v nemocničním prostředí. Z dospělých středního věku mají největší tendenci k hospitalismu neurotici, lidé psychicky labilní.