Otázka č. 13
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
13. Temperament
Vymezení temperamentu
Temperament je individuálně charakteristický typ reaktivity a dynamiky psychiky. Představuje formální základ průběhu duševních dějů a projevů chování.
Temperamentové dispozice se projevují v celkové reaktivitě, v emočním prožívání a ve vegetativních reakcích. Temperament představuje spojení mezi tělesnou a psychickou složkou, ovlivňuje individuálně typickým způsobem fyziologické reakce organismu i různé psychické projevy.
Temperament je vrozenou dispozicí, kterou lze ovlivňovat jen v nepatrné míře. Temperamentové projevy jsou zřejmé již v prenatálním období. Během života se projevy mění, v dospělosti nastává zklidnění a ve stáří dochází ke zpomalení osobního tempa.
Klasická typologie
Nejstarší teorii temperamentu vypracoval lékař starověkého Řecka Hippokrates. Byl pokládaný za otce lékařství. Jeho spisy Corpus Hippocraticum se staly základem středověkého lékařství. Přisuzuje se mu autorství lékařské přísahy – tzv. Hippokratova přísaha, kterou dodnes skládají studenti lékařských fakult při slavnostní promoci. Podle něho existují v těle čtyři tekutiny: krev (sangvinik), žluč (cholerik), černá žluč (melancholik) a hlen (flegmatik). Podle toho, která tekutina v těle převládá, vznikají 4 základní typy temperamentu (temperamentum znamená smíšení něčeho v určitém poměru).
Sangvinik – duševně rychlý, pohyblivý, rychle vznikají a rychle se střídají nepříliš hluboké city
Cholerik – výbušný, vznikají náhlé silné emociální reakce, těžko se umí ovládat
Flegmatik – pomalý, klidný, má slabé, pomalu vznikající citové reakce, navenek málo výrazné
Melancholik – laskavý, dobrotivý, city u něj vznikají pomalu, ale bývají trvalé
Typologie Carla Gustava Junga
Základní dělení temperamentu v závislosti na přístupu k okolnímu světu.
Introvert – žijící především svým vnitřním životem, velmi vnímavý, přemýšlivý, empatický, nehledá společnost, preferuje menší skupiny a nepřímou komunikaci před hovorem, sklony k mlčenlivosti, v případě nutnosti je schopen se chovat extrovertně
Extrovert – žijící navenek, povrchní a spontánní, snadno komunikuje, velice otevřený, méně vnímavý, po citové stránce je velmi otevřený, ale jeho city povrchní, potřebuje být v centru pozornosti a dění.
Často rozšířeným mýtem je tvrzení, že introvert je nevšímavý vůči svému okolí a naopak extrovert je velmi všímavý – ve skutečnosti je to obráceně. Extrovert je sice schopen vnímat vjemy ze svého okolí ve velkém množ., ale měně intenzivněji.
Typologie Ernesta Kretschmera
Vychází ze vztahu mezi tělesnou konstitucí a temperamentu a navazuje na Hippokratovu konstituční typologii.
Pyknik (cyklotymní typ) – menší zakulacená hlava, velké bříško, střídá nálady, otevřený, společenský, reálná, ohrožen maniodepresivními duš. onemoc. (střídání nálad bez vnější příčiny)