Remarque Na západní frontě klid

Po dovolené je vyslán na průzkum terénu. Málem je dopaden Francouzy. Musí být dlouhou dobu schovaný v trychtýři. Zabíjí tam Francouze, protože když ho nezabije, zabije Francouz jeho. Pak svého činu velmi lituje, protože muž má ženu a dceru. Na muže Pavlovi pomůže zapomenout Kropp a Ktazca. Pavel a Kropp jsou zraněni a pobývají v katolické nemocnici. Kroppovi amputují nohu, chce se zabít, Pavel mu to rozmlouvá. Když se uzdraví, vrací se na frontu, kde zjistí, že Leer a Müller jsou mrtví, Deterding utekl a prý ho chytili, ale nikdo už ho nikdy neviděl. Pavlův nejlepší přítel Katczinski je zraněn a Pavel s ním utíká přes bojiště k záchranné jednotce, když doběhne, zdravotník mu sdělí, že běžel zbytečně - Ktacza chytil střep granátu do hlavy a umírá. Pavel zůstává na frontě sám, bez svých kamarádů. Na konci války umírá i Pavel právě v den, který byl tak tichý, že vrchní velitelství napsalo do zprávy: Na západní frontě klid.

určení smyslu díla

„Tato kniha nechce být ani obžalobou ani vyznáním. Chce se pokusit vydat svědectví o generaci, která byla válkou rozbita - i když unikla jejím granátům.“

• pravděpodobný adresát

Čtenář, kterému nevadí popis zmrzačených lidí a pravda o válce.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Prvotina, světový úspěch – jeho zřejmě nejznámější dílo.

• tematicky podobné dílo

Henri Barbusse - Oheň aneb Deník bojového družstva - zachycuje každodenní život vojáků

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Na západní frontě klid - Delbert Mann 1979

- film se mi oproti knize vůbec nelíbil, děl byl zpřeházený a končil jinak než knížka

Než vyrazíme ke Kemmerichovi, balíme jeho věci; bude jich po cestě potřebovat.

V polním lazaretu je hodně práce; páchne tam jako vždy karbolem, hnisem a potem. Člověk je z baráku na ledacos zvyklý, ale tady by ti přec jen mohlo přijít na nic. Ptáme se po Kemmerichovi; leží v jednom sále a uvítá nás slabým úsměvem radosti a bezmocným rozčilením. Co ležel v bezvědomí, ukradli mu hodinky. Müller potřásá hlavou: „Já ti vždycky říkal, že nemáš tak pěkné hodinky nosit.“

Müller je trochu nemotora a tvrdohlavec. Jinak by držel hubu, poněvadž každý vidí, že Kemmerich už z toho sálu nevyjde. Dostane-li opět hodinky či nedostane, je docela lhostejné, nanejvýš že bychom je mohli poslat jeho rodině.

„Jak se daří Frantíku?“ ptá se Kropp. Kemmerich svěsí hlavu. „Ujde to - mám jen zatracené bolesti v noze.“

Díváme se na jeho pokrývku. Jeho noha leží pod drátěným košem, přes ni tlustě leží svrchnice. Kopám Müllera do holeně, neboť by byl s to Kemmerichovi říct to, co nám saniťáci už venku: že Kemmerich už nohu nemá. Amputovali mu ji.

Charakteristika úryvku z uměleckého textu:

• atmosféra úryvku

smutná

• počet postav

4 – vypravěč (Pavel), Kemmerich, Müller, Kropp