ČD - Bídníci - Victor Hugo

Vyprávěcí způsob: er forma

Typy promluv: vyskytují se tam úvahy a popisné pasáže

Jazykové prostředky:

• v knize se vyskytují dlouhá souvětí (hlavně Vv – přívlastkové), mezi souvětími se objevují jednoduché věty o jednom slově

• vyskytuje se argot pařížského podsvětí, hantýrka

• přechodníky

• osoby z nižších vrstev mluví spisovně, až na malého Gavroche

Tropy a figury: i celé odstavce metafor, personifikace

Kontext autorovy tvorby:

• Bídníky napsal v exilu na Normanských ostrovech; byl synem generála Napoleonské armády

• Především představitel romantismu

• Další díla: Cromwell (drama); Legenda věků (třídílný básnický cyklus); Chrám matky boží v Paříži, 93, Dělníci moře (romány)

Literární/obecně kulturní kontext: vychází z revoluce ve Francii

Ukázky:

Všechno bylo tak prudké a podivné, že náhle zakusil ono nepopsatelné rozrušení, které člověk nezakouší v životě víc než dvakrát třikrát, pocítil onu křeč svědomí, které pohne vším, co je v duši pochybného, co je složeno z posměchu, z radosti a zoufalství a co bychom mohli nazvat výbuchem vnitřního smíchu.

Netrpělivě rozsvítil svíčku.

„Tak co,“ řekl si, „čeho se bojím? Proč o tom přemýšlím? Jsem zachráněn. Všechno je skončeno. Měl jsem pootevřeny jenom jedny dveře, kterými mohla minulost vtrhnout do mého života; ty dveře by teď byly zazděny! Navždy! Javert, který mě tak dlouho znepokojuje, který mě tím svým obávaným pudem zpočátku div neodhalil a který mě pak doopravdy - k čertu! - vystopoval, ten strašní lovecký pos, který mi byl stále v patách, by byl sveden na nepravou cestu, byl by zaměstnán jinde, ztratil by naprosto stopu! Od nynějška může být klidný, nechá mě na pokoji, už chytil svého Jeany Valjeana! Kdož ví, snad se dokonce i vystěhuje z města! A to všechno se zběhlo bez mého zásahu! Nijak jsem se o to nepřičinil. Božínku! Proč jsem tedy z toho tak nešťastný? Ten, kdo by mě teď viděl, by si namouduši pomyslil, že mě postihlo neštěstí! Ostatně, je-li to pro někoho smutné, není to nikterak mou vinnou. To všechno způsobil a prozřetelnost. Zřejmě si to přeje! Mám právo zvrátit, co uspořádala? Co si přeji? Do čeho se chci míchat? Nic mi po tom není. A přece nejsem šťasten...“

Povstalci úzkostí ani nedýchali a sledovali ho s obavou. Barikáda se chvěla; a Gavroche si zpíval. To už nebylo dítě a ještě to nebyl muž; byl to podivný gamén z pohádky. Bylo by se mohlo říci - nezranitelný skřítek bitvy. Kule létaly za ním, ale nedohonily ho. Hrál si se smrtí na jakousi příšernou slepou bábu; kdykoliv se zubatá přiblížila, dal jí po nose.

Ale jedna kulka, lépe mířená nebo zrádnější než ostatní, konečně bludičku zasáhla. Povstalci viděli, jak Gavroche zavrávoral a pak spadl na zem.