Molière - Lakomec

Mariana je překvapená, když vidí Kleanta. Nevěděla, že je Harpaganův syn. Kleant vyznává Marianě lásku ,,otcovým jménem“. Dává jí otcův prsten na důkaz Harpagonovy lásky, Harpagon kvůli tomu běsní.

Mariana a Kleant chtějí vymyslet plán, aby se Harpagon sám rozhodl Marianu opustit, aby mohli být spolu. Frosině je líto, co způsobila a pomůže jim s plánem. Kleant se tak snaží Marianu Harpagonovi znechutit. Otec mu oznámí, že mu chtěl Marianu nechat, došlo mu, že je na ženění starý. Když slyšel, jak o ní Kleant mluví, tak řekne, že si ji nakonec vezme sám. Kleant se přizná, že Marianu miluje. Vznikne velká hádka, kterou ukončí Jakub. Harpagonovi řekne, že Kleant se Mariany vzdává a Kleantovi řekne, že mu Harpagon dává požehnání k sňatku. Nechce si totiž proti sobě poštvat ani jednoho svého pána. Otec a syn se ale znovu pohádají.

Za Kleantem přichází jeho sluha Čipera. Oznámí mu, že Harpagonovi ukradl kasu s penězi. Když Harpagon zjistí, že je jeho kasa pryč, běsní. Zajímají ho jenom jeho peníze. Z krádeže obviňuje každého. S policejním komisařem vyslýchá své služebné a začne Jakubem. Ten se chce pomstít Valérovi za to, že ho uhodil, tak to na něj svede. Ten se u výpovědi přizná, že ukradl jeho krev (Elišku) a tajně se s ní zasnoubil. Zpočátku si nerozumí, o čem kdo mluví. Harpagon se vzteká. Valér přiznává, že je synem hraběte Thomase d’Alburciho, a že jako jediný přežil, když s rodinou ztroskotali na moři. Na scéně se objevuje i pan Anselm, kterého si měla vzít Eliška. Poslouchá Valéra a přiznává, že on je Thomas d’Alburci. Zjistí se, že Mariana je Valérova sestra, a tudíž i dcera Anselma.

Harpagonovi jde stále o kasu s penězi. Kleant slíbí, že mu zloděj kasu vrátí, když mu povolí jeho sňatek s Marianou. Harpagon sňatek povolí, a povolí ho i Elišce s Valérem, pod podmínkou, že pan Anselm uhradí náklady za svatbu a vyšetřování ukradených peněz. Ten s úhradou souhlasí.

Autor Pravé jméno Jean-Batiste Poquelin Narozen v Paříži Herec, spisovatel, dramatik Proti vůli své rodiny komediantem Herec kočovného divadla, později cestoval s vlastním kočovným divadlem Zemřel na jevišti při hře Zdravý a nemocný Největší francouzský autor komedií Dílo Zabýval se tzv. nízkým dramatem => komedií a fraškou V dílech útoky proti společenským předsudkům Odhalování přetvářky Postavy se nevyvíjejí, mají stejný charakter jako na začátku Další díla Tartuffe Zdravý a nemocný Misantrop Období tvorby Směr: klasicismus Návrat k antice Kladen důraz na rozum V centru zájmu člověk Ideál krásy: vyrovnanost, střízlivost, inteligence Literatura dělena na vysokou (tragédie, óda, epos) a nízkou (komedie, bajka, satira, písně) zásada tří jednot Autoři této doby Pierre Corneille Cid Jean Racine Faidra Poznámky