Zdeněk Jirotka - Saturnin

Kniha Saturnin

• 1942

Autor Zdeněk Jirotka

• 1911-2003

I. část

Literární druh

Epika

Literární forma

Próza

Literární žánr

Humoristický román

Téma

Obraz moderní společnosti, kritika některých lidských vlastností

Motivy

Kritika, namyšlenost, lidská hamižnost, město, loď

Kompozice

Chronologická, retrospektivní pasáže

Prostor

Praha a venkov

Čas

20. léta 20. století

II. část

Vypravěč, vyprávěcí způsoby Ich-forma (pán Saturnina), dialogy, komentáře zasahující do děje

Veršová výstavba

Postavy

Saturnin

Vypravěčův sluha, velký smysl pro humor, nepředvídatelný, vynalézavý, dovede si poradit, inteligentní, zdvořilý

Vypravěč

V románu beze jména, ve filmu Jiří Oulický, mladý gentleman, měšťácký typ, suchar

Dědeček

Starý bohatý pán, pohrává si se svými příbuznými, hodný, zapálený příznivec elektrického proudu

Teta Kateřina

Hamižná, hrabivá, používá přísloví, podlézavá, panovačná

Milouš

Syn Kateřiny, dětinský, nezodpovědný, budižkničemu

Slečna Barbora Terebová

Moderní, milá žena, energická

Doktor Vlach

Rodinný přítel, vymýšlí teorie o chování lidí, smysl pro humor

Strýc František

Kateřin manžel, v době příběhu je již po smrti

III. část

Jazykové prostředky

• Spisovný jazyk, archaismy, knižní výrazy

• Vulgarismy, přísloví

Ukázka z díla

Za tmavých podzimních nocí, kdy nebesa dští na zem proudy deště, studený vichr rve listí ze stromů, meluzína skučí kolem věží starých hradů a mísí se s křikem poplašených vran, kdy osamělí jezdci cválají rozblácenými cestami za svými pochybnými cíli, za takových nocí sedával jsem dlouhé hodiny u kamen a četl jsem Václava Beneše Třebízského. Pak jsem šel spát a zdálo se mi o tom, že slyším pláč milenky, praskání hořícího krovu a přísahy pomsty, a ráno jsem byl naplněn údivem, že pražskými ulicemi jezdí tramvaje. Byl jsem překvapen, že káva, kterou mi přinesla paní Suchánková k snídani, nebyla otrávená.

Ta paní Suchánková byla starší paní s černými vlasy, rozdělenými pěšinkou, a starala se o mne docela mateřsky. Nic mi nechybělo, na nic jsem si nemohl stěžovat, a snad právě to mne mrzelo. Je o tom jedno takové přísloví, ale já přísloví a pořekadel zásadně neužívám. Z duše se mi to protiví. Až poznáte tetu Kateřinu, pochopíte proč.

Tak tedy do toho klidného prostředí vstoupil jednoho dne Saturnin a považoval za svou povinnost učinit mi život tak pohnutým, jak to jen bylo možno. Uvidíte sami, že se mu to podařilo. Aby mi bylo rozuměno: nechci snad tvrdit, že Saturnin nebyl dobrým sluhou. Měl všechny vlastnosti, které dobrý sluha má míti. Byl to hezký, světlovlasý člověk, poctivý, spolehlivý a velmi chytrý. Měl jsem vždycky takový dojem, že by mohl být zrovna tak ředitelem nějakého mezinárodního koncernu, jako osobním sluhou. Samozřejmě, že by nemohl ředitelská místa střídat tak, jako střídal místa sluhů.