Rukopis nalezený v

Rukopis nalezený v láhvi
"Komu zbývá jen chvilka života, nemá, co by skrýval."
Vypravěč, k ničemu nevázaný muž, jenž zdědil určité jmění a přiklání se k přísně fyzikálnímu pojetí světa. Hrdinou je vzdělaný muž, známý svým skeptickým pohledem na svět a neúhybným logickým myšlením. Po mnoha letech cestování v cizích zemích vyplul z přístavu Batávie na cestu po Sundském souostroví. Nemá konkrétní cíl, pudí jej nutkavý nepokoj. Loď veze náklad bavlny a oleje z Lakadiv. Po mnoha dnech plavby se objeví na obloze podivný mrak, začne být nesnesitelné vedro a vzduch je nehybný. Tyto příznaky nikterak neruší kapitánovu bohorovnost, jenž prohlásí, že nehrozí žádné nebezpečí. Přežil jen on a starý Švéd.
Vítr si hraje s poničeným plavidlem a žene jej před obrovitou vodní stěnou. Útrapy na rozbouřeném moři trvají celých pět dní, kdy se zoufalá dvojice živí pouze kousky palmového cukru. Připoutají se k pahýlu stěžně a zarputile shlížejí na zuřící oceán v očekávání smrti. Ta přijde a vezme si sebou starého Švéda, když se předtím loď plovoucí v podivuhodné vodní strži střetne s cize vypadající lodí velkých rozměrů. Neznámá loď se na ně zřítí z vodního srázu a vypravěč je vymrštěn na její palubu.
Zde se nejprve ze strachu ukryje, pak však zjistí, že posádka včetně kapitána se chová podivně. Všichni vypadají věkovitě a nikdo nebere jeho přítomnost na vědomí. Uvědomí si, že nikdo z členů lodi jej nevidí ani neslyší. Zřejmě se z lodi nezachrání a tak začne sepisovat svůj příběh. Loď pluje stále k jihu, míjí ledové bloky a snad míří přímo k jižnímu pólu. Nikým nepovšimnutý muž na palubě stačí vhodit zaznamenaný příběh v láhvi do moře, než se loď dostane do obrovského víru a je jím pohlcena. Náhle se ale vpravo i vlevo otevírá led a loď klesá ke dnu. Pasažéry byli nejspíš vědci hledající Jižní pól.

Analýza: Děs povídky těží z popisu světa za hranicemi lidského chápání. Vypravěč v úvodu zdůrazňuje, že se pevně spoléhá na fyzikální, smysly prozkoumané pojetí světa a reality. Tento životní postoj bere za své, když se muž po strastiplné pouti oceánem střetává s neznámou lodí, která nepůsobí dojmem, že je ze skutečného světa. Ví, že se nikdy nedopátrá povahy těchto nových zážitků.
Poeův životopisec Kenneth Silverman tvrdí, že příběh je „crescendo stále přítomné hrůzy ve tváři věčného cizince a bezprostřední katastrofy“. Tato vyhlídka neznámé katastrofy vypravěče zároveň děsí i aktivizuje. Stejně jako hlavní postava v jiné autorově povídce Berenice žije vypravěč především studiem knih.

Vraždy v ulici Morgue
- nebo též Záhadné vraždy v Márniční ulici
Hl. myšlenka- je povídka, která patří mezi první detektivní příběhy a je prvním popisem zápletky, která se dnes označuje technickým termínem záhada uzavřené místnosti či záhada zamčeného pokoje (v uzavřené místnosti, z níž nebylo možné uniknout se najde mrtvola bez pachatele).
V povídce je dále použit motiv bezradné policie, která z neschopnosti nebo z lehkomyslnosti přehlíží stopy, později objevené velkým detektivem, nebo z nich vyvozuje falešné dedukce; a která vedena fixní ideou o povaze zločinu nebo pachatele zatýká nevinné a přizpůsobuje indicie své utkvělé představě. Kriminální případ řeší muž s geniálními analytickými schopnostmi C. Auguste Dupin.