Seifert Maminka
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Autor: JAROSLAV SEIFERT
Název díla: MAMINKA
Autor:
Jaroslav Václav Seifert (1901–1986)
- básník, překladatel, publicista, kritik
- narodil se v Praze na Žižkově, měl mladší sestru
- z rodiny zámečníka – orientován doleva
- nedokončil gymnázium, od r. 1919 se živil jako novinář v levicovém tisku (Rudé právo, Rovnost, Komunistické nakladatelství a knihkupectví)
- redaktor satirického časopisu Sršatec a obrázkového týdeníku Reflektor
- zakládající člen levicového kulturního hnutí Devětsil (1920)
(Devětsil bylo seskupení českých avantgardních umělců, založeno v Praze roku 1920, věnovali se proletářské literatuře, tzv. magickému realismu a poetismu, vůdčími osobnostmi sdružení jsou Karel Teige, Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Jiří Wolker, Josef Havlíček a Vítězslav Nezval)
- cestoval do Paříže, Itálie, Sovětského svazu, Švýcarska, Francie
- oženil se r. 1928, měl syna a dceru
- r. 1929 byl vyloučen z Komunistické strany za své vystoupení proti Gottwaldovu vedení
- poté působil v Lidových novinách, divadelním časopise Nová scéna, Právu lidu, Pestrých květech, Ranním novinách, Národní práci a Práci
- do Komunistické strany se již nikdy nevrátil
- ve 30 letech pracoval v nakladatelství Družstevní práce, po válce v nakladatelství Práce
- stal se členem České akademie věd a umění
- od r. 1949 byl v invalidním důchodu
- v letech 1949–1954 měl omezenou možnost publikovat (za kritické výroky vůči jiným básníkům)
- r. 1956 vystoupil na 2. sjezdu Svazu čsl. spisovatelů, kritizoval politickou praxi v kultuře – popularita
- od r. 1956 trpěl nemocí pohybového ústrojí
- r. 1969 byl zvolen předsedou Svazu českých spisovatelů → rozpuštěn → zákaz publikace
- jako jeden z prvních podepsal Chartu 77
- až r. 1979 mohla vyjít nová sbírka, do té doby pouze v samizdatu
- držitel ocenění Státní cena za literaturu (1955, za sbírku Maminka) a Národní umělec (1966)
- jediný český nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984) za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“, cenu převzaly jeho děti
- přátelil se s Josefem Horou, Jiřím Mahenem, S. K. Neumannem, hercem Ladislavem Chudíkem
- zemřel na selhání srdce v Praze, státní pohřeb se konal v Rudolfinu
- je pohřben v Kralupech nad Vltavou (rodiště matky)
zařazení autora do uměleckého směru
Je možné ho řadit k několika směrům:
- hlavní představitel české avantgardy
- počáteční díla náleží k proletářské poezii
Proletářská literatura
(proletář = dělník, proletářská = dělnická)
= levicově orientovaná literatura 20. let 20. století
- inspirace marxistickou filozofií, ruským básníkem Vladimirem Majakovským
- „sen o revoluční přeměně světa“
- počátek spatřován v článku Jiřího Wolkera Proletářské umění otištěném v časopise Var
