Beatnické generace

jazyk, který ztrácí svou sdělovací funkci

- dialog už neumožňuje žádnou komunikaci, na jeho místo nastupují prázdné fráze, mechanické tlachání

- předchůdci absurdního dramatu - G. Büchner, A. Strindberg a zejména A. Jarry

- mezi nejvýznamnější představitele patří Beckett, Ionesco, Genet, Adamov, Pinter, Albee, Havel, Mrożek.

SAMMUEL BECKETT

- irský dramatik a prozaik píšící anglicky a francouzsky

- jeden z tvůrců absurdního divadla.

- v roce 1928 se v Paříži seznámil s J. Joycem

- Beckett byl činný v protinacistickém odboji, skrýval na jihu Francie před gestapem

- přechod od prózy k absurdnímu divadlu je naznačen změnami tematiky a vypravěčské techniky

- nemožnost komunikace a konec víry v celkový nebo vyšší smysl lidské existence se staly námětem Beckettova

vrcholného díla

- od 60. let psal krátké a velmi krátké hry, tzv. dramátka nebo dramatikula

- experimentální prózu, rozhlasové hry

- v roce 1969 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

„Čekání na Godota“

- divadelní hra, která se dočkala nesčetných, mnohdy protichůdných výkladů, hlavní hrdinové, staří tuláci a

klauni Vladimír a Estragon sedí pod stromem a čekají na kohosi zvaného Godot, jehož příchod se však každý

den odkládá. Jejich dialogy, založené na opakování zdánlivě nesouvislých zlomků vět nebo klišé, o nich

neříkají nic určitého, místo protagonistů se hrdinové stávají diváky jakési hry ve hře, jež je stylizovanou vizí

útlaku a násilí jako odvěkých pout lidské společnosti, velkohubý tyran Pozzo v této hře oslepne, jeho žvanivý

otrok Lucky, padající pod tíhou břemen a ranami biče, se marně bouří a nakonec oněmí, reakcí na tuto

podívanou, která však nenabízí žádné východisko, je drsná, částečně pantomimická hra obou hlavních hrdinů

- nakonec si pohrávají s možností sebevraždy, ale daleko jednodušší je čekat dál na vykoupení.

„Akt beze slov“

„Cascando a jiné krátké dramatické kusy“

„Chladnoucí popel“

„Společnost

„Šťastné dny“

„Tak co, Joe... „

„Tenkrát „

„Víc píchanců než kopanců „

„Všechny padající „

„Vzhůru k nejhoršímu „

„Watt“

„Ztracení“

EUFÉNE IONESCO /eužen jonesko/

- francouzský dramatik, básník a esejista rumunského původu

- jeden z hlavních tvůrců absurdního dramatu

- zpočátku autor jarryovsko- dadaistických parodií plných ostrých výpadů proti logice světa a řeči

- pod vlivem utrpení, společenského a ideologického fanatismu a přítomnosti smrti je v díle stále přítomnější

tragická a bezradná vize světa (svět se stává gigantickým strojem, který ničí člověka a z něhož je jediným

východiskem smích

„Nenajatý vrah“

„Nosorožec“

- problém komunikace mezi lidmi a stereotypu

„Plešatá zpěvačka“

„Židle“

- terčem výsměchu je absurdita světa, pocit odcizení, hluboké osamění, bezmocnost světa