KLASICISMUS A TVŮRCI POKLASICISTNÍ KOMEDIE%0A

Harpagonových dětí jsou zároveň dětmi bohatého Anselma, nenamítá proti svatbě nic ani Harpagon

„Tartuffe neboli Podvodník“ (1664 – 1669)

- ačkoliv končí dobře díky náhodnému rozuzlení, a tím si udržuje svůj veselý ráz, je ve skutečnosti téměř

realistickým příběhem úlisného a pokryteckého člověka

- tato satirická hra je obrazem zhoubných společenských praktik a je varováním před zneužíváním moci

- zesměšňuje svatouškovství, Tartuffe předstírá skromnost, oddanost..

- Tartuffe je právě nositelem těchto podlých vlastností, získává si bezmeznou důvěru měšťana Orgona, dokáže

ho ovládat a k tomu získává i jeho majetek, Orgon je zcela v moci Tartuffa, získává ve svém důsledku moc i

nad Orgonovou rodinou a manipuluje s jejich osudy, usiluje o Orgonovu ženu, ale má si vzít i jeho dceru,

marně se snaží členové rodiny, kteří si uchovali zdravý rozum, Orgona varovat, teprve poté, co potají Orgon

vyslechne Tartuffovy milostné návrhy jeho ženě, odhaluje skutečnou povahu pokrytce, avšak v té době vlastní

Tartuffe jeho majetek, ale i různé kompromitující materiály, jedině zásah krále (posílá pro svého zmocněnce,

aby Tartuffa zatkl, protože je již dlouho hledaným trestancem) zabraňuje zničení celé Orgonovy rodiny – je

navrácen nejen majetek, ale i čest

„Skapinova šibalství“ - sympatie s nižšími vrstvami – hlavním hrdinou je zde sluha

„Škola žen“

„Škola manželů“

„Pán z Prasečkova“

„Měšťák šlechticem“

Komedie dell´arte

- západní země navazovaly na tradici lidového divadla (Dánsko, Francie, Itálie..)

- Itálii se opírají o komedii dell’arte - není fixována textem

- ale jsou zde vytvořeny typy postav

• chvástavý, hloupý voják, „zelený mozek“ - El Kapitáno

• obchodník, otec, podezíravý, negativní – Pantalone

• doktor, výsměch jejich „učenosti“ → šarlatán

• sluha/služka, chytrá/ý + lidová/ý – Kolombína, Skappino

• milovnická dvojice : Harlekýn a Kolombína

- vystupují zde stále stejné postavy, jejich charakter se nevyvíjí

- hra je založena na dějové kostře, nemá však psaný dramatický text

- herci byli nuceni improvizovat až na jevišti a dle reakcí publika rozvíjet dále text

- vychází z frašky, už od 13. století

CARLO GOLDONI (1707 – 1793)

- je autorem přibližně 200 komedií, které sice čerpají z původní comedie dell’arte, ale podstatným způsobem ji

pozměňují

- herec se musel vzdát improvizační volnosti, časem byly rozepsány všechny role a byly odstraněny masky

- ve svých lidových komediích představil desítky postav vykreslených na základě skutečného života – ale i přes

ironický pohled autora je na ně nahlíženo s laskavým pochopením

- Goldoniho hry měly úspěch nejen v Benátkách, ale rovněž v Paříži

- jeho dramata mají v sobě neuvěřitelná vtip, chytrost, temperament a lásku k životu