STŘEDOVĚKA LITERATURA
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
- v Itálii „Dolce stil nuovo“ = sladký styl - básnická škola, která měla centra v Boloni a Florencii
- představitelé básní byli předchůdci Dante Alighieriho, například CAVALCANTI
Církevní drama
- rozvíjí se i středověké drama (epizody z Bible)
- dramatizovaly se také velikonoční texty
- drama vykázáno z kostela
- drama církevního charakteru ve 13. a 14. století byly spirituály - hry o zázračných činech světců, například
hra o sv. Mikuláši
- dále pašije = utrpení, z pašijí se vyvinuly mystéria - pašijové hry
- žáci církevních škol se nazývali klerici, ti hráli, užívali oltáře jako hlediště a drobnou dekoraci
- vznikaly Pašijová bratrstva - profesionální divadelní společnosti
- hrály se morality
- alegorické hry
- přechod mezi církevním a světským dramatem
- jednotlivé osoby personifikují určité vlastnosti
- řešily nějaký náboženský problém
TULIBO
- pocházel u kláštera sv. Havla ve Švýcarsku
- přepracoval navštívení božího hrobu, tedy část Bible, a dal předvádět děj mnichy, během zpěvu přišli 3 kněží
(jako 3 postavy Marie) a další kněz (jako anděl)
Světské divadlo
- vyznačovalo se uplatněním parodie
- původně v kostelech, pak vykázáno na volná prostranství (kolem 13. století)
- ve Francii dělali volbu papeže bláznů, krále bláznů, a na těchto slavnostech se začaly vyvíjet frašky - sottie
- fraška - vznikla dramatizací středověkých frašek
- fabliaux - krátké anekdotické příběhy, ustáleného typu (hrdina chytrák, milovník..)
- dodnes známe kolem 120 těchto frašek ( „Mistr pleticha“, „O králi“...)
- definitivně osvobodily divadlo od církevního vlivu
Žákovská poezie
- rozpustilá, cynická, psali ji žáci universit
- dělali si legraci i sami ze sebe, parodické přístupy, velké množství témat
- oblíbenými se staly žánrové revue = sled různých výjevů spojených hudbou, tancem, říkalo se jim „hra v besídce“
„Román o růži“
- středověká skladba
- román překládán do jiných jazyků (Holandsko, Itálie..)
- v renesanci oblíbené čtení
- má dvě části
1. část:
napsal ji šlechtic GUILLAUME DE LORIS kolem roku 1230
jedná se o alegorii, kdy 20 - ti letý chlapec je v čtvercové zahradě obehnané zdmi a je hlídán tam je studánka lásky, v ní vidí celý
obraz zahrady i to, co je všem skryté (společnosti) zamiluje se do růže, políbí ji ale tím způsobí mnoho zlého pro sebe, neboť
žárlivost vybuduje hrad a zavře tam jeho společníka..
v celém díle je mnohem víc úvah, zahrada se stává alegorií lidského bytí
2. část
napsal ji JEAN DE MEUUG
je zcela odlišná
projevuje se zde chápání světa zdravým rozumem
jsou zde úvahy o spravedlnosti, o společenské nerovnosti, encyklopedické poznatky o světě
„Pastorela“
- dramatické představení ze života, doprovázené hudbou, tancem, zpěvem
- o pasačce o kterou se uchází rytíř, ona ho odmítne a zůstane věrna vesnickému milenci