SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ - koncept maturitního okruhu

KONCEPT MATURITNÍHO OKRUHU K ÚSTNÍ MATURITNÍ ZKOUŠCE Z ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY 

Stránka 1 z 3 / Smrt krásných srnců      

 
Co potřebuji ke studiu/přípravě:  

  studijní  příručky  z jednotlivých  ročníků  (Český  jazyk  a  komunikace,  Literatura,  Kapitoly  z literární  teorie),  poznámky  z výuky  (sešit), 

vypracovanou interpretaci, popř. internet 

Jakou má zkouška koncepci: 

  na „potítko“ k přípravě (20 minut) dostanete pracovní list s výňatkem z vybraného díla a s výňatkem z neuměleckého textu                     ústní zkouška (15 minut) má dvě části: první část se týká uměleckého textu, literární historie, teorie a kritiky; druhá část je zaměřena na 

neumělecký text (charakteristika textu podle jazykových rovin: komunikace a sloh, skladba, tvarosloví, slovní zásoba, pravopis…; jde o 
práci s textem, tak jak jste na ni zvyklí z hodin češtiny) 

 
MODELOVÝ VÝŇATEK (U maturitní zkoušky se může objevit výňatek z kterékoli části díla. Je proto nutné mít dílo přečtené a orientovat se v něm!) 
 
Holan seděl, jenom mrkal očima  a  prohlížel si dál  mého tátu. Bylo jasný, že s ním nepůjde, nešel nikdy s nikým. Můj tatínek  ho 
znovu prosil, jako neprosil nikdy nikoho, ale marně. Říkal mu Holane, Holanečku, ale bylo to zbytečný. Pak už začínal být zoufalý a 
byl na pokraji toho stavu, kterému se říká šílenství. Vyndal z kapsy tu malou plátěnou hvězdu Jude a ukazoval ji Holanovi a křičel: 
„Já jsem teďka žid a žádný buřty nemám. Sám bych nějaký potřeboval. Jsem žid a potřebuju pro mý báječný kluky maso a ty mi ho 
musíš opatřit!" 
 
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA A PŘÍKLADOVÉ ÚLOHY  (Symbol otazníku (?) naznačuje, že daný pojem je nutné umět vysvětlit, jelikož může být předmětem doplňující otázky.)    
Zařadit dílo do literárních druhů a žánru, doložit zařazení podle výňatku: Podle uměleckého zobrazení skutečnosti  se jedná o epiku (?), podle formy textu o prózu (?). Žánrově je  dílo souborem několika 
povídek. Pro naše potřeby se držme vydání knihy Agentury VPK Ota PAVEL, Smrt krásných srnců, Praha 2000, kde jsou do oddílu 
Smrt krásných srnců zařazeny povídky Nejdražší ve střední Evropě, Ve službách Švédska, Smrt krásných srnců, Kapři pro wehrmacht.  
 
Stručně nastínit obsah díla (a zařadit výňatek do kontextu celého díla): Nejdražší  ve  střední  Evropě:  První  povídka  pojednává  o  tom,  jak  se  autorův  otec  Leo  Popper  napálil  při  nákupu  rybníku.  Jako 
zaměstnanec  švédské  firmy  Elektrolux  a  nadšený  rybář  si  za  vydělané  peníze  pořídil  od  známého,  doktora  Václavíka,  rybník 
v Kročehlavech.  Doktor  Václavík  hodil  do  rybníku  žemli  a  na  hladině  se  objevila  tlama  obrovského  kapra.  Popper  si  myslel,  že 
v rybníku je spousta ryb a že vydělá jmění. Na podzim přišel dlouho očekávaný výlov, sešlo se celé město, jenže ryby nikde. Pan 
Václavík Poppera napálil a prodal mu rybník jen s jedním kaprem. Rodina Popperova se rozhodla, že si vyloveného kapra sní sami, 
protože měli nejdražšího kapra v celé střední Evropě. 
Později  Popper  Václavíkovi  prodal  ledničku.  Lednička  však  byla  vyřazený  kus  bez  výbavy.  Při  reklamaci  panu  Václavíkovi  odvětil: 
„Jó,  pane  doktore,  to  se  nenechá  nic  dělat.  To  je  jako  s  tím  rybníkem.  Ten  taky  neměl  vnitřek  a  jinak  vypadal  moc  hezky.“  Pan 
Václavík koupil nejdražší „bednu na králíky“ ve střední Evropě…  
Ve  službách  Švédska:  Popper  žárlil  na  svého  šéfa  pana  Korálka,  neboť  mu  záviděl  jeho  krásnou  ženu  Irmu.  Ačkoliv  byl  Popper 
ženatý, pro paní Irmu měl zvláštní slabost a velice rád vyhledával její společnost. Ve firmě se díky tomu vyšvihl až k těm nejvyšším 
postům, při každém povýšení mohl paní Irmě políbit ruku a ona se na něho profesionálně usmála. 
Popperova kariéra stoupala, začal prodávat ledničky a vysavače bohatým a významným lidem. Jeho zákazníkem se stal uznávaný 
malíř Vratislav Nechleba. Nechlebovy obrazy byly velice ceněné a bohatí lidé toužili po tom, aby je portrétoval. Korálek Poppera 
pověřil, aby Nechlebu přemluvil k portrétování jeho ženy Irmy. Popper navštěvoval Nechlebu stále častěji a nenápadně se s ním 
spřátelil. Nechleba si jej rovněž oblíbil, říkal mu Poppříčku, takže si pan Popper myslel, že  úkol nebude tak těžký. Jenže Nechleba 
odmítal  ženy  malovat  (kromě  antické  Lukrécie).  Popper  s Nechlebou  rybařil,  jeho  žena  mu  vyvařovala  nejrůznější  dobroty…  Až 
skutečně  svolil  k návštěvě  paní  Irmy.  Pan  Popper  byl  nadšený,  protože  věděl,  že  jakmile  Nechleba  paní  Irmu  namaluje,  bude 
realizován její slib: oslava ve dvou. Paní Irma se na shledání s malířem velice vyšňořila, ale když jí Nechleba spatřil, konstatoval, že 
takovou dámičku nikdy rozhodně  malovat nebude. Paní Irma  se z toho zhroutila. Plakala Popperovi na  ramenou  v autě; to bylo 
poprvé a naposledy, kdy se mu splnil sen - držet paní Irmu v náručí.