11. Vznik a vývoj sociologie jako vědy

1. prvotně pospolná

–> třídy neznala, ale dochází zde k rozvrstvení na majetnější a ostatní

–> např. náčelník a ostatní členové kmene

2. otrokářská

–> otrokáři a otroci

3. feudální

–> feudál a poddaný přičemž poddaný je majetkem feudála

4. kapitalistická

–> buržoazie a proletáři

–> rozdělení dle vlastnictví výrobních prostředků

5. socialistická

–> mezistupeň

–> třídy existují, ale nejsou v antagonistickém vztahu

6. komunistická

–> nikdy nepřijde

– teorie třídního boje – nesmiřitelný rozpor mezi třídami + základ likvidace

stávajícího pořádku a nastolení nového

– dílo: Kapitál

Émile Durkheim – sociologismus – na realitu je nutno pohlížen z nadindividuálního

(zevšeobecňujícího) pohledu + sociální jevy stojí nad

jednotlivcem (sociální jev = každý druh jednání, který je

schopen tlaku na jednotlivce)

– sebevraždy: 1. egoistická

–> přetrhání sociálních vazeb

–> útěk ze skupiny

2. altruistická

–> oběť pro někoho

–> tlak skupiny je tak velký, že jedinec přestává

existovat sám za sebe

–> sekty

3. anomická

–> vzniká ze zmatku a nejistoty

–> anomie = stav ve společnosti, kdy přestávají platit

zaběhnuté normy a hodnoty, nepůsobí sociální

kontrola, lidé nevědí jak se chovat (např. revoluce,

velké společenské otřesy, ekonomické krize),

působí pocity vykořenění, člověk není schopen se

přizpůsobit

4. fatalistická

–> člověk má na sebe příliš velké nároky

–> příliš silná sociální kontrola

– dělba práce = specializace, dělení funkcí, které byly dosud společné

– díky ní existuje ve společnosti stratifikace

– teorie dělby práce: 1. solidarita mechanická

–> tradiční společnost

–> minimální dělba práce

–> každý si vystačí sám

2. solidarita organická

–> rozvinutá dělba práce

–> lidé se navzájem potřebují,

musí spolupracovat

– dílo: Sebevražda

Max Weber – interpretativní sociologie – teorie sociálního jednání

– zabývá se jednáním a chováním lidí

– zdůrazňuje nutnost pochopit smysl jednání

druhých a umět číst jejich myšlenky

– sociální jednání – jednání jednotlivce nebo skupiny orientované na druhé lidi

– význam není ve věcech samých, ale vytvářejí ho lidé, a

mohou jej tedy také měnit

– politická sociologie – typy mocí/panství/vůdců: 1. legální

–> z vůle lidu

–> např. pomocí voleb

–> na základě uznávaných

pravidel ve společnosti

2. tradiční

–> z vůle Boží

–> vychází z tradiční

legitimity statusu

–> dědičnost

3. charismatická

–> jednotlivec disponuje

takovými vlastnostmi,

aby byl považován za

přirozeného vůdce

– byrokracie – nechápe ji pejorativně

– nevyhnutelná složka dobře fungující organizace a rozvoje

společnosti

– měla by se neustále vzdělávat a inovovat pracovní postupy