Biologicko-socialni podstata cloveka a vzajemny vliv cloveka, spolecnosti a prirody

VZTAH SPOLEČNOSTI A PŘÍRODY PODLE M. PETRUSKA

Východiskem Petruskova uvažování o tomto vztahu jsou tři tvrzení (skutečnosti):

1. Lidé v minulosti vůbec a dne jen v malé míře respektují limitující působení přírody. Chovají se tak, jako by přírodní zdroje, které jsou podmínkou lidské civilizace, byly nevyčerpatelné.

2. Člověk si v minulosti při překonávání závislosti na přírodě málokdy uvědomoval varování, které k němu příroda vysílala. I dnes člověk čeká na zázrak, který přinese věda a technika.

3. Lidský vliv na přírodu měl díky růstu populace neperspektivní charakter, protože nebyly domýšleny budoucí důsledky současného využívání přírodních zdrojů.

Z tohoto pohledu můžeme identifikovat tři základní etapy vývoje vztahu člověka a přírody:

a) vztah primární závislosti - člověk a společnost jsou na přírodě jednoznačně závislí. Přírodní činitelé v člověku i mimo něj výrazně převládají, ale člověk se postupně učí přírodu ovládat.

b) stadium relativní nezávislosti - přináší ho teprve moderní tržní společnost na počátku 19. století. Příroda se jeví jako nevyčerpatelný zdroj, který je člověk schopen stále aktivněji ovládat. Člověk se domnívá, že vše je tu pro něho a bude sloužit jen jemu. Neuvědomuje si dopady v budoucnosti.

c) stadium negativní závislosti - začíná v 70. letech 20. století. Některé přírodní zdroje jsou téměř vyčerpány. Člověk už méně přírodu ovládá než je jí ovládán (hurikány, rozšiřování pouští). Člověk začíná být na přírodě opět závislý. Toto stadium je důsledkem prohlubující se sociální nerovnosti, třídního rozdělení světa na bohaté a chudé, mocné a bezmocné.