Staré řecké báje a pověsti

Staré řecké báje a pověsti

Eduard Petiška

Staré řecké báje a pověsti, je kniha obsahujíc soubor několika bájí a pověstí, vzniklých výplodem fantazie dávných Řeků, v době kdy u nás ještě lidé běhali po lesích s kopím v ruce.
V polovině minulého století tuto sbírku oživil a znovu sepsal, velmi moderně, čtivě a napínavě, náš český spisovatel Eduard Petiška. Tuto knihu si lidé velmi oblíbili. Možná z důvodu, že příběhy jsou velmi metaforické a vystihují problémy provázející lidstvo od počátku.
Zde jsem vybral jednu pověst. Všechny se sem bohužel nevejdou.

Sisyfos

Sysifos byl mazaný a lstivý král, který pohrdal bohy ale i smrtí. Byl zakladatelem města Korint, ve kterém si nechal zbudovat svůj hrad. Avšak měl jedinou vadu, neměl pramen vody, bez kterého hrad nemůže existovat. Tudíž využil svou mazanost a lstivost k získání pramene, využil sporu Ásopa, boha řek, s Diem. Když se Zeus o této lsti dověděl, velmi se rozhněval a seslal na Sisyfla Smrt. Ovšem i se Smrtí si Sisyfl dokázal poradit, spoutal ji a zavřel do sklepa. Čímž způsobil problémy na celém světě. Nikdo nemohl zemřít. Zeus, velmi rozhněván, poslal na Sisyfla boha války, Área. Když Smrt osvobodil, ihned ho odnesla do podsvětí. Avšak Sisyfl ještě předtím než ho Smrt odnesla, nakázal manželce aby ho nepohřbívala. Vládkyně podsvětí, Persefona ho poslala zpátky, aby připomněl manželce, že ho má pohřbít. Když ovšem byl Sisyfl na normálním světě, ani ho nenapadlo aby se vracel, tudíš si ho Smrt odnesla znovu. Persefona mu za tuto troufalost uložila trest. Měl odvalit težký mramorový kámen do kopce. Ovšem, když už byl téměř nahoře kámen se smekl a skutálel až dolů. To se stalo vždy když už byl téměř u konce. Takže jestli pověst nelže, kámen tam valí dodnes a tím pyká za své hříchy.

Pověst poukazuje na troufalost a pohrdavost lidí, která se rozhodně nevyplatí. Člověk by měl mít k bohům úctu a respekt jinak skončí špatně ikdyž je sebevíce mazaný.

Nioba

Nioba je dcera Tantala. Též královna v Théb a manželka Amfionova. Měla 7 synů a 7 dcer. Krásné dcery chtěly dát bohyni Létó velké oběti. Nioba byla však proti, proč by měla oběti dostat Létó když ona sama má sedmkrát více dcer a synů. Když to Létó slyšela, poslala svého syna Apollóna a dceru Artemidu, aby ji potrestali. Ti svými šípy zabily všechny její děti. Když to manžel Nioby zpatřil neunesl žal a probodl se. Nioba za trest zkameněla. Vítr ji odnesl do lidské vlasti. Zde je jako skála v podobě krásné ženy a dva prameny nevysychajících ji pramení z očí. Jsou to nevysychající slzy.

Pověst pojednává opět o troufalosti a namyšletosti, která bohužel patří k lidem od nepaměti.