SDH - synchronní digitální hierarchie

SDH – synchronní digitální hierarchie

Úvod do SDH

Synchronní digitální hierarchie (Synchronous Digital Hierarchy – SDH). Postupem doby rostly nároky na kapacitu přenosových prostředků a to nejen díky rozmachu telefonního provozu, ale zejména z důvodů prudkého rozmachu požadavků na přenos dat. Přidávání dalších stupňů do PDH by nebylo efektivní ani technicky schůdné. Bylo nutné vytvořit novou hierarchii na odlišných principech, která by navíc byla celosvětově standardizována. Tak vznikla Synchronní digitální hierarchie (SDH) s těmito hlavními znaky:

• používá se řízené prokládání po celých bytech (8 bitů), takže pomocí adresace informačního pole, tzv. ukazatelem se lze dostat k žádané informaci (kanálový interval) i v rámci signálů vyšších řádů

• veškeré signály v SDH se multiplexují synchronně s pevným časovým vztahem mezi signálem vyššího a nižšího řádu

• počítá se s vysokými přenosovými rychlostmi, nejnižší stupeň SDH začíná přibližně v oblasti, kde PDH končí (140-155 Mbit/s)

• standardizovaným přenosovým médiem je optické vlákno dovolující vysoké přenosové rychlosti až desítek Gbit/s

• standardizovaný způsob řízení přenosové sítě a pružné zajištění bezchybného provozu i při poruchách

Výhody SDH

Jaké jsou výhody SDH? U systémů Plesiochronní digitální hierarchie - PDH následkem složitosti a různorodosti multiplexování mezi různými úrovněmi přenosové hierarchie a přidáváním stuffingových bitů na každém stupni PDH je téměř nemožné vydělit z vysokokapacitních toků vyšších řádů individuálně kanály nebo toky nižších řádů. Synchronní digitální hierarchie umožňuje jednoduché vydělování a vkládání individuálních okruhů bez demultiplexování celé hierarchické struktury. Prokládání je po bytech, nikoliv tedy po bitech. Hlavním problémem je zajištění synchronizace, poskytnutí normalizovaného kanálu pro síťový management v rámci přenosové hierarchie, normalizace optických rozhraní pro umožnění propojování přenosových zařízení různých výrobců a spolupráce sítí podle norem Evropy a USA. Přenosové rychlosti SDH jsou vyšší jako odpovídající plesiochronní vlivem doplnění různých kanálů pro kontrolu a řízení synchronního provozu. Celá SDH musí být bezpodmínečně počítačově řízená. Oproti PDH má SDH více aplikačních možností, některá nahrazují existující, jiná jsou úplně nová. SDH umožňuje použít výborně propracovaného síťového managementu, je zefektivněna a zvýšena kontrola nad přenosovou sítí,možné jsou nové síťové topologie. SDH v synchronních multiplexorech dovoluje účinné vydělování a zavádění kanálů, crossconecty dovolují křížové propojování. Po přerušení přenosových cest lze obnovit jejich funkčnost , spolehlivost a účinnost sítě je větší. Je redukován potřebný hardware, zapotřebí je méně náhradních dílů, nižší jsou náklady na provoz a údržbu, do popředí se dostává software, možná je spolupráce systémů od různých výrobců.