Cache – základní dělení (level 1 atd.), vlastnosti; sběrnice USB – princip funkce a parametry

                                                        
1

 cache  (mezipaměť)  vs.  buffer  (vyrovnávací  paměť)  –  cache  často  také  slouží  jako  buffer  a  naopak, 

nicméně  cache  pracuje  na  předpokladu,  že  z  ní  budou  stejná  data  čtena  několikrát,  že  zapsaná  data 
budou brzy přečtena a že je vysoká šance na spojení zapisovaných nebo čtených dat do jednoho většího 
bloku. 

Maturitní téma č. 14 (2017/18) 

2/5 

Jan Švábík, V4D 

Dělení cache (vnitřní × vnější/podle vzdálenosti od procesoru – L1, L2, L3) 

- 

vnitřní – integrována přímo v pouzdře procesoru; dělí se dále: 

o  on die (na jednom čipu – společně s procesorem) 
o  off die (na více čipech – na jednom je procesor, na druhém cache) 

- 

vnější (mimo procesor) – tři typy:  

o  L1 (nejrychlejší; typicky uvnitř procesoru, výjimečně může být i vnější, dělí se na 

instrukční  a  datovou,  slouží  k  ukládání  právě  zpracovávaných  instrukcí  a  dat 
v procesoru) 

o  L2 (pomalejší než L1; je mezi L1 a L3 = mezi procesorem a operační pamětí; může 

být umístěna na destičce s procesorem – tzv. boxované procesory) 

o  L3 (nejpomalejší; nejblíže operační paměti; dříve na základní desce, dnes součástí 

CPU) 

L2 a L3 cache obsahují data a instrukce, které procesor aktuálně nepoužívá, ale pravděpodobně 
bude potřebovat. Různými typy je možné dosáhnout kompromisů mezi cenou a rychlostí paměti. 

Princip vyrovnávací paměti cache L2 

Je fyzicky umístěna na datové sběrnici mezi procesorem a operační pamětí. Je rozdělena do bloků 
konstantní  velikosti,  které  se  nazývají  cache  line.  Velikosti  těchto  bloků  jsou  různé,  v praxi  se 
pohybují  od  8  B  do  1  kB.  Např.  vyrovnávací  paměť  o  kapacitě  512  kB  a  velikosti  bloku  32  kB 
obsahuje celkem 16 384 bloků.