Cache – základní dělení (level 1 atd.), vlastnosti; sběrnice USB – princip funkce a parametry

Maturitní téma č. 14 (2017/18) 

1/5 

Jan Švábík, V4D 

Cache – základní dělení (level 1 atd.), 

vlastnosti; sběrnice USB – princip 

funkce a parametry 

Cache obecně 

Cache  paměť je  dražší  rychlá  (vyrovnávací1)  paměť  s malou kapacitou  mezi  rychlým  zařízením 
(procesor) a pomalým zařízením (operační paměť, vnější paměť) sloužící k urychlení přenosu dat 
právě mezi zmíněnými zařízeními. Cache jsou také v HDD, kde nám umožňují přednačítání (vnitřní 
rychlost  v HDD  je  totiž  proměnná  a  cache  tedy  zajišťuje  konstantní  výstupní  rychlost).  Buffery 
v operační paměti mohou také být nazývány jako cache1. Velikost (u novějších procesorů) dosahuje 
stovek kB až MB (L2 nebo L3). 

Každá cache má svůj řadič, který řídí čtení a zápis. Jde o paměť RAM, data se tedy nemusí číst 
v pořadí, v jakém se zapisovala. Většinou paměť SRAM. 

Dělení cache pamětí (asociativnost) 

- 

asociativní – vyhledávání podle klíče (podle obsahu) 

- 

neasociativní – vyhledávání podle adresy 

Dělení cache pamětí (adresace) 

- 

virtuální – vyhledávání podle logické adresy 

- 

fyzická – adresa se nejprve vypočítá a poté se vyhledává 

Dělení podle počtu položek na řád (vícecestnost) 

- 

jednocestná cache 

- 

dvoucestná 

- 

čtyřcestná 

- 

osmicestná 

- 

vícecestná 

Dělení cache (synchronní × asynchronní) 

- 

synchronní sběrnice – může být využita pro jiné účely (paměti typu burst, používá se pro 
velká data); vždy je nastaveno, jak velký blok se bude přenášet; každý klíč se musí vyplnit 
celým blokem dat 

- 

asynchronní sběrnice – sběrnice obsazena po celou dobu přenosu; u cache pamětí málo 
používané, protože je to u nich nevýhodné (zároveň se u nich většinou čte i zapisuje)