Virtualizace RAM v PC – stránkování, swapování, účel a princip, výpočet adres v protected módu

Nachází se v ní globální kódové i datové segmenty a rovněž deskriptor popisující lokální tabulky 
deskriptorů, kdy každý proces může mít vlastní lokální tabulku.  

Postup při výpočtu adresy 

Proces pracuje s virtuální (logickou adresou) skládající se ze segment selectoru a offsetu. Chce-li se 
proces dostat na danou adresu ve vlastní vyhrazené části OP, musí se vykonat následující: 

1.  ze segment selectoru se zjistí, zda se má vyhledávat segment procesu v GDT nebo LDT 
2.  v příslušné (GDT/LDT) tabulce se najde příslušný řádek – který konkrétní řádek se má najít 

se pozná z indexu ze segment selectoru 

                                                        
1

 v GDTR je uloženo 48 bitů – prvních 16 bitů označuje velikost GDT (SIZE), zbylých 32 bitů označuje počátek GDT 

v OP (obdobně jako BASE při výběru segmentu) 

Maturitní téma č. 7 (2017/18) 

4/5 

Jan Švábík, V4D 

3.  z nalezeného řádku v tabulce deskriptorů se dále zjistí, kde začíná segment, ve kterém jsou 

data, ke kterým se proces snaží dostat (první 4 B, tzv. BASE, značí adresu ve fyzické OP, 
kde segment začíná) a jak je segment velký (následující 3 B z řádku, tzv. LIMIT) 

4.  provede se kontrola, zda offset (druhá část virtuální adresy) není větší než LIMIT – to by 

totiž  znamenalo,  že  se proces  snaží  přistoupit  k datům  z jiného  segmentu,  která  mohou 
patřit jinému procesu – takový přístup by byl odmítnut 

5.  pokud kontrola proběhne v pořádku, v daném segmentu se nalezne příslušný řádek s daty 

(LIMIT ukazuje na 0x0, k této adrese se přičte offset → řádek ve fyzické OP)