Tyl Strakonický dudák

Švanda se vrací domů a usmiřuje se s Kalafunou. Ale Dorotka Švandu nechce vyslyšet, už jí ublížil dost. Obměkčí se teprve na přímluvu Rosavy. Vocilka mezitím vylákal Švandu v noci do lesa, aby mu tam ukradl jeho kouzelné dudy. Švanda je lapen divými ženami, musí jim hrát a hrozí mu smrt utancováním. V pravou chvíli přichází Dorotka, aby mu svojí láskou pomohla zbavit se všech kouzel. Švanda slibuje, že se polepší. Lesava pochopila, že Dorotčina láska je skutečná, a odpustí Rosavě.

• určení smyslu díla

Tyl hrou kritizuje lidi, kteří odcházejí do ciziny za penězi. V duchu snah obrozenců mají Češi pracovat doma, pro svůj národ.

Každý člověk, který chybuje, by měl dostat šanci svoji chybu napravit.

• pravděpodobný adresát

Hra byla určena Čechům-vlastencům, měla povznést národní sebevědomí.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Námět pochází z ústní lidové slovesnosti, Tyl přepracoval jihočeskou pověst o dudákovi, který hrál pod šibenicí.

Hra se poprvé hrála roku 1847 a měla kladný ohlas, byla Tylovou nejoblíbenější hrou. Patří mezi Tylovy dramatické báchorky – řadíme ji k hrám Jiříkovo vidění, Tvrdohlavá žena nebo Lesní panna, které byly divácky velmi oblíbené. Hru pochválil i K. H. Borovský, Tylův odpůrce.

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Existují tři filmová zpracování – z roku 1937, 1955 a 1974.

Verze z roku 1974 se jmenuje Hvězda padá vzhůru, hlavní roli hraje Karel Gott.

DOROTKA: Ha, tu je! Švando, je to pravda, co se již po celém městě roznáší, budeš si brát princeznu?

ALENOROS: Kdo je ta dívka?

VOCILKA: Nešťastná osoba, královská milosti! My ji živíme z outrpnosti i s tímto člověkem – ale musíme je držet pod zámkem.

ALENOROS: Proč to?

VOCILKA: Protože mívají divoké nápady.

DOROTKA: Švando!

VOCILKA: Ta myslí někdy, že je zakletá princezna, - a tu by si ráda mého pána namlouvala, a tenhle dobrák se drží za hrozného muzikanta!

KALAFUNA: I ty!

DOROTKA: Švando! A ty to trpíš? Ty necháš o mně tak mluvit? – o mně, ježto jsem z lásky k tobě tichý domov opustila – od hrobu otce svého odešla -

● atmosféra úryvku

Zoufalá, Dorotka je zmatená z toho, že se k ní Švanda nehlásí a že se nechá ovlivňovat Vocilkou.

● počet postav

5 - Dorotka, Alenoros, Vocilka, Kalafuna, Švanda (nemluví)

● charakteristika vystupujících postav (přímá, nepřímá)

Švanda – nejprve oddaně miluje Dorotku, poté je lehkomyslný, rozhazovačný, zmanipulovaný, ale v jádru zůstává dobrý

Dorotka – hluboce milující, odvážná, věrná, obětavá, prostá

Kalafuna – milující otec a manžel, nápomocný, spravedlivý

Vocilka – podlézavý, lhář, touží po penězích, prospěchářský

● charakteristika dalších postav

Zulika – pyšná, přelétavá, rozmazlená

Rosava – obětavá, milující matka, symbolizuje českou přírodu (Švandův vztah k matce = vztah k vlasti)