usmernovace_podrobneji

USMĚRŇOVAČE

Usměrňovače slouž‡ k usměrněn‡ stř‡dav‰ch proudů na proudy stejnosměrn‹. K
vlastn‡mu usměrněn‡ se použ‡vaj‡ diody, ať již elektronky, či polovodičov‹.
Elektronkov‹ usměrňovače - tzv.elimin•tory- využ‡vaj‡ vlastnost‡ el. propustnosti
soustavy katoda (vl•kno) - anoda. Polovodičov‹ diody využ‡vaj‡ vlastnosti PN přechodu.
U obou lze ř‡ct, že vedou proud jen jedn‡m směrem a vlastně tak propouštěj‡ na svůj
v‰stup jen jednu ze složek stř‡dav‹ho proudu - podle jejich polarity - buď z•pornou,
nebo kladnou. Připoj‡me -li na anodu diody stř‡dav‹ napět‡, projde na katodu jen
kladn• složka, z•porn‹ půlvlny nebudou propuštěny. Na v‰stupu tak dost•v•me kladn‹
napět‡. Pokud diodu obr•t‡me, budou naopak z katody na anodu proch•zet z•porn‹
půlvlny a na v‰stupu se objev‡ z•porn‹ napět‡.

Na obr•zc‡ch vid‡me konkr‹tn‡ zapojen‡ jednocestn‰ch usměrňovačů. Na prvn‡m je k

usměrněn‡ použit• elektronka, na druh‹m polovodičov• dioda. Protože napět‡ za diodou
je tepav‹ - je zde usměrňov•na jen jedna půlvlna proudu- je na křivce vidět značn•
prodleva mezi jednotliv‰mi kladn‰mi půlvlnami. To jednoduch‰ usměrňovač
znev‰hodňuje, protože k tomu aby se v‰stupn‡ napět‡ vyhladilo je potřeba kondenz•toru
velik‹ kapacity. Kondenz•tor slouž‡ pr•vě k vyhlazen‡, neboť jeho n•boj dod•v• do
z•těže proud pr•vě po dobu, kdy je napět‡ za diodou na nule. I tak ale zůst•v• vrchn‡
č•st křivky zvlněn•, a to t‡m v‡ce a směrem k nule hlouběji, č‡m je filtrace, tedy kapacita
kondenz•toru menš‡. Stejně funguje i tlumivka, o indukčnosti jednotek až stovek henry!
Kondenz•tor za tlumivkou pak již nemus‡ m‡t tak velkou kapacitu a vyhlazuje jen
zvlněn‡ za tlumivkou. Vakuov‹ diody, např. VY1, nebo UY1N byly takov‰mito
jednocestn‰mi usměrňovači. Obecně lze ř‡ct, že tento typ usměrňovače se použ‡v• pro
z‡sk•v•n‡ pomocn‰ch napět‡, tam, kde nen‡ velk‹ho n•roku na zvlněn‡ v‰stupn‡ho
napět‡.

Mnohem lepš‡ vlastnosti m• usměrňovač dvoucestn‰

Tento dvoucestn‰ usměrňovač poskytuje na v‰stupu mnohem menš‡ zvlněn‡
stejnosměrn‹ho napět‡, protože jsou usměrňov•ny dvě půlvlny stř‡dav‹ho proudu,
každ• je však f•zově posunuta a t‡m zaplňuje mezeru na křivce. Napět‡ však i zde kles•
až k nule, nen‡ zde však ž•dn• prodleva "nulov‹ho" proudu jako v př‡padě
jednocestn‹ho usměrňovače. V obou př‡padech, zde, i v př‡padě jednocestn‹ho
usměrněn‡ prot‹k• vinut‡m transform•toru stejnosměrn‰ proud. Ten syt‡ j•dro a
zvyšuje ztr•ty transform•toru. V př‡padě elektronkov‹ho usměrňovače se s v‰hodou
použ‡valy dvojit‹ diody, např. typu AZ1, AZ11, GZ33, EZ81, 6Z31…Obě měly v baňce
dvě anody a byly př‡mo pro tento druh usměrněn‡ určeny. Max. kapacita vyhlazovac‡ho
kondenz•toru takov‹hoto zdroje byla předepisov•na v‰robcem elektronek. V př‡padě
doudiody AZ1 byla Cmax = 60uF (a většina diod m• předepsanou podobnou, nebo
stejnou kapacitu).Takov‰to usměrňovač b‰val nejčastěji použ‡v•n u většiny star‰ch
lampov‰ch r•di‡. (pokud ovšem nešlo o s‡ťov‹ přij‡mače bez transform•toru, kde se
jednalo o usměrňovač jednocestn‰.)